Český kras je krásné a na přírodní zajímavosti bohaté území středních Čech, které se táhne podél dolního toku Berounky od Berouna až na jihovýchodní okraj Prahy v délce asi 35 km.

V roce 1972 bylo vyhlášeno chráněnou krajinnou oblastí. Jako kras jej však nelze pojímat ani ve smyslu geologickém, ani geomorfologickém. Z hlediska geomorfologického členění (Czudek et al., 1972) je Český kras plně součástí Karlštejnské vrchoviny, která je podcelkem Hořovické pahorkatiny Poberounské soustavy, patřící k provincii České vysočiny. Z hlediska typizace krasu se Český kras řadí do krasu nedokonalého - merokarstu, a to podtypu krasu vrásno-zlomových struktur (Štelcl, 1972) . Netvoří samostatné souvislé krasové území, ale jednotlivé izolované oblasti, které jsou od sebe odděleny vrstvami nekrasových hornin, údolími nebo zlomovými liniemi. Nedokonalý vývoj krasu je způsoben hlavně omezenou rozlohou a malou mocností vápenců, proměnlivostí petrografického složení, které se projevuje střídáním krasových a nekrasových hornin a faciálními změnami ve vápencových souvrstvích, jak ve směru vertikálním, tak ve směru horizontálním, nepříznivými tektonickými a hydrogeologickými poměry (relativní nedostatek vod, které mohou prosakovat vápencovými souvrstvími) a značné zakrytí povrchu zvětralinami a pokryvnými útvary (Hromas - Kučera, 1974) . Přes uvedené nepříznivé faktory představuje Český kras významné krasové území, projevující se v morfologii charakteristickými krasovými formami, které nápadně odlišují toto území od nekrasového okolí. Je to zvláště kaňon Berounky a zaříznutá údolí krátkých přítoků, která nabývají na dolních úsecích charakter krasových roklí. Pojem Český kras se objevil poprvé roku 1922 v počátcích nepřehledné série populárních článků, jimiž krasový badatel Jaroslav Petrbok seznamoval své čtenáře se zajímavostmi této oblasti. Lze právem říci, že to byl hlavně Petrbok, kdo má zásluhu na tom, že se název Český kras tak vžil v okruhu širší veřejnosti a že se toto mimořádně cenné území stalo obecně známým pojmem. Detailnější dělení Českého krasu na menší celky vychází z členění V. Homoly, který v roce 1943 rozdělil pro výzkumné účely Český kras na 22 krasových skupin (10 - 31). I přes rozvoj speleologie se toto členění ukázalo jako vžité a nejlepší, pouze v roce 1987 provedla komise dokumentace České speleologické společnosti upřesnění a dílčí úpravu hranic mezi jednotlivými skupinami tak, aby byly v terénu i na mapě dobře určitelné. Hlavní oblastí působnosti Speleologické skupiny Tetín jsou krasové skupiny 12, 13, 14 a částečně 15, tj. skupiny na pravém břehu Berounky v bezprostředním okolí obce Tetín. Jejich přesné vymezení je uvedeno v článku "Soupis jeskyní v okolí Tetína" . Zájmové území je tedy omezeno na S železniční tratí a řekou Berounkou, na V Císařskou roklí, na J silnicí Korno - Tobolka - rozcestí Koledník a na Z silnicí Beroun - Koněprusy.

Literatura:

Czudek, T. et al. (1972): Geomorfologické členění ČSR. - Stud. geogr., 23. Brno.

Štelcl, O. (1972): Typy krasu Českých zemí. - Čs. kras, 23, 33-47. Praha.

Hromas, J. - Kučera, B. (1974): Geomorfologie a krasové jevy Českého krasu. - Bohemia centralis, 3, 41-57. Praha.