Po příjezdu do Bozkova se nás ujal Vrát'a Ouhrabka z Boskova. Ubytoval nás na "srubu" (což je komfortně zařízená zděná chata) u objevného vchodu do Bozkovských jeskyň. Pak jsme společně vyrazili naplánovat náš sobotní program do místní (jediné) stylové hospůdky v roubené chalupě. Asi za půl hodinky posezení v hospůdce dorazil Ondra, Jimmy a Jirka. Ochutnali jsme pivo Svijany 10°, 11°, 13° a mix 10-13. Výsledek se projevoval po celou sobotu. Již od rána jsme se střídali na toaletě ve "srubu". A průběžně odbíhali do okolních křovisek. V noci jsme se moc nevyspali, protože Jirka ukrutně a vydatně chrápal. Ráno se nám svěřil, že měl celou noc problém usnout. To všechny nespající náramě pobavilo. Celý den jsme mu to dávali k dobru. Potěšil nás, když nám sdělil, že musí v sobotu odjet domu.
V sobotu ráno, v devět hodin, jsme se s Vrát'ou sešli před vchodem do Bozkovských jeskyň. Rozhodli jsme se zpřístupněné jeskyně projít po turistické trase a pak vyrazit do podzemní pískovny v Poniklé a do stejnojmenné jeskyně. Vrát'a nás provedl po celé trase. Ondra, Jimmy a Martin místy fotili a pletli se pod nohy platícím návštěvníkům. Odjeli jsme do Poniklé, kde jsme poobědvali a pak se vydali na exkurzi do podzemní Vítkovo pískovny. Před sestupem do pískovny se ještě ozvalo Svijanské pivo a ne naposled. Původně jsme plánovali, že v pískovně budeme přibližně 3 hodiny fotit. Bohužel to byl omyl vyplývající z neznalosti lokality. Neuvěřitelně jemný "moučný" písek se usazoval všude na těle a vůbec na všem co jsme do dolu na písek, vstupní betonovou rourou, snesli. Byli jsme průvodcem varováni, že zde technika velmi trpí, nebo dokonce se zcela zničí. Televizní štáb zde zničil kameru a jedna novinářka magnet'ák. Krátce za vchodem nás náš průvodce z ponikelské pracovní skupiny zavedl úzkým průlezem u dna chodby do nejníže položených prostor pískovny. Stěny se zdály být křehké, nestabilní a na mnoha místech bylo patrné řícení a praskliny na stěnách i stropech hrozící řícením. Na dně byl všude "moučně" jemný bělostný písek. Prolézali jsme mnoha chodbičkami, nízkými plazivkami a celý labyrint pískovny se zdál jak neuvěřitelně důmyslné bludiště vybudované v několika úrovních, propojených chodbičkami i šachticemi. Na několika místech jsme viděli valouny a štěrky říční terasy Jizery. Je to pozoruhodná věc, že řeka neodnesla spodní písky, a usadila na ně své naplaveniny. Po krátkém čase mnozí z nás netušili kudy vede cesta ven. Chvilku hledal cestu i náš průvodce a také se podivoval co vše od jeho poslední návštěvy spadlo. To na náladě nepřidá. Jemný písek skřípal mezi zuby, šustil v uších, štípal do očí a vířil ve vzduchu. Byl všude! Jimmy s Jirkou se někde po trase odpojili. Chvilku jsme se domnívali, že se zcela ztratili, ale zanedlouho vylezli ze spodních částí bludiště za námi. Tvrdili, že systematicky prolézali celý systém. Cimbál s Tomášem vyrazili na den, aby nám nevířili písek. Martin, Monika a Ondra začali fotit. Poměrně rychle jsme pořídili několik záběrů ve svrchní části dolu. Naší přítomnosti v dole využila i trojice "mladých" z Boskova a dva borci v krat'asech a keckách s Petzlama na hlavě (vypadali dost pohodově) z Poniklé. Jimmy a Jirka se vrátili fotit a pak navštívili ještě Urbanovu pískovnu. Ostatní se zatím přesunuli do jeskyně Poniklá. Než jsme sestoupili do jeskyně, pokusil se Tomáš odzkoušet svůj nový "kadlecův" vyvíječ. Krátce za vchodem mu vyletěla a praskla tryska zanesená písečkem z předchozí exkurze. Vyvíječ vyvíjel, ale tryska vytryskla. Prolezli jsme větší část jeskyně. Mezi tím se na povrchu přehnala bouřka. Celá jeskyně je poměrně zajímavým důlně-jeskyním systémem. Je zde k vidění několik prostor se strmě klenutým stropem, které místní nazývají zvony, nebo velmi pěkná výzdoba v Mikulášské části. Každá voda v jeskyni je vděčným fotogenickým objektem a tak nakonec Ondra, Martin a Monika fotili v dómu s jezírkem. Dorazil Jimmy a Jirka a znova se ztratili v podzemí. Po návratu do bozkovského "srubu" jsme spláchli písek, bláto a pot. Omyli modřiny. Pak jsme se vydali na večeři a několik Svijanských piv. Bylo to odvážné, ale to byla celá tato akce. Pila se jedenáctka. Prý nepůsobí projímavě. Nejvíce se konzumovala klobása s řízným křenem, výtečně natlačená tlačenka a lahodně kořeněný a naložený hermelín. Při placení jsme ještě popovídali s hospodským a bývalým jeskyňářem o starých časech. Spalo se nám lépe. Doufám, Jirko, žes dobře dojel.
V neděli ráno jsme poklidili na "srubu", předali suvenýr a rozloučili se s Vrát'ou. Také jsme se předběžně domluvili na návštěvě bozkovských jeskyňářů na Tetíně. Výprava se opět rozdělila dle posádek vozů. Ondra a Jimmy vyrazili na Trosky a ostatní na Valečov.
Na závěr lze celou akci zhodnotit jako velmi zdařilou. Děkujme kolegům z bozkovské speleo skupiny.
Zapsal: Martin Majer
Martinovy fotky:
Jimmyho fotky:
Bozkovská jeskyně:
Doly v Poniklé:
Jedna puklinová jeskyně v Českém Ráji
Komora v jednom čedičovém lomu