Hlavním cílem akce bylo vynést ke vchodu do Loferer schahcht část materiálu pro hlavní srpnovou akci a jako doprovodné akce mělo proběhnout focení známých a mapování nových částí Kreuz hohle a pokus o nalezení dalšího vchodu do Loferer schacht z druhé strany masivu.

V pátek v pozdních večerních hodinách se tedy sešli na parkovišti pod horou ze ZO 1-02 Tetín Kubíček a Tom se svými půvabnými protějšky Janty a Terezou a Bernt s Cimbálem, za ZO 1-05 Geospeleos Honza Voráček se svoji neméně půvabnou sestrou Janou ( pozn. Bráno samozřejmě v měřítku k Janty a Tereze a ne k Honzovi. To jen tak naokraj, aby nedošlo k nějakému nedorozumění. ) a z německé strany Bino, Nancy, Dagmara, Oli a Marvin. Dali jsme si jedno pivo na uvítanou a s myšlenkami na sobotu šli spát.

Přes noc trochu sprchlo, ale ráno už bylo hezky a příjemné počasí nás pak až na jednu drobnou výjimku provázelo po celý pobyt. Lehce jsme posnídali, sbalili věci a po deváté hodině vyrazili na chatu Schmidt ? Zabierow. Parkoviště se nachází v nadmořské výšce cca 800 m a chata v 1966 m.n.m., takže nás čekalo převýšení přes 1100 m. Cesta vede asi do jedné třetiny lesem a zbytek cesty pokračuje po louce, skalách a podle počasí i sněhovým polem. Zhruba v jedné čtvrtině a v jedné polovině ji kříží potoky, u kterých najde člověk občerstvení a aspoň na chvilku odpočinek. Nejhorší je, jak po fyzické, tak i po psychické stránce, posledních cca 250 výškových metrů, kdy už je vidět chata a člověk, už hodně unavený, vidí jak blízko, a přesto jak daleko to na chatu je.

"Nezemru já od práce, nezahynu bídou," řval jsem v duchu spolu s Františkem Gellnerem, jenom s tím rozdílem, že on měl v úmyslu skončit syfilidou, zatímco já jsem hodlal každou chvilku zkolabovat. Nakonec jsme se s Honzou doplazili na chatu skoro hodinu po nejrychlejších Berntovi s Janou. To sedavé zaměstnání mi dává zabrat. Na chatě jsme si dali polévku a neuvěřitelně odporné pivo nebo neuvěřitelně odpornou citronovou limonádu. Někdo si dal i rádlera, doufaje snad, že jako násobením dvou záporných čísel vznikne kladné číslo, tak sloučením dvou odporných nápojů vznikne nápoj lahodný. Jednou jsem to vyzkoušel a vím, že tomu tak není, ale jestli to někomu chutná, já mu to neberu, každopádně jsem radši celou dobu vydržel s čajem a jablkovou št'ávou.

Po krátkém občerstvením jsme se rozdělili na tři skupiny. Německá sekce se šla podívat, jestli je přístupná cesta ke Kreuz hohle, Kuba, Janty, Tom a Tereza vyrazili za sedlo a Cimbál, Honza a Jana si šli zlehka zdřímnout.

Jelikož se cesta ke Kreuz hohle ukázala jako vcelku schůdná, jali se ji v neděli Bernt, Honza, Oli, Marvin, Bino a Dagmara mapovat a fotit ( tu jeskyni samozřejmě, ne tu cestu). Ostatní vyrazili s první částí nákladu k Loferer schacht. Jelikož vedla poslední část cesty sněhovými poli, zahráli jsme si několik zajímavých her, jako například sjeď sněhové pole jak umíš, nebo kdo spadne do hlubšího škrapu ( jednoznačný vítěz Tereza ). Cestou nás postihlo několik drobných tragedií. Jednoznačně největší smolař Tereza nejdříve dostala zatoulanou (?) sněhovou koulí do hlavy a o něco později se dost ošklivě odřela ( i když ne tolik jako ta starší paní, co spadla asi ze čtyřmetrové výšky při výstupu na Ochsenhorn a musel ji zachraňovat vrtulník, což jsme sledovali v přímém přenosu, obohaceném o Náčelníkův komentář ), Janty s Janou utrpěli drobné oděrky a já jsem zlomil hůlku.

Večer jsme se rozloučili s Kubou, Janty, Tomem a Terezou, kteří vyrazili zpět na parkoviště a měli v plánu přejet na druhou stranu masívu a hledat spodní vchod do Loferer schacht, a společně s první skupinou z Kreuz hohle - Berntem, Binem a Dagmarou - čekali na návrat druhé skupiny. Ten se mírně protáhl a tak nakonec nebyla nervózní jenom Jana (kterou se Bernt snažil uklidnit vyprávěním, co všechno se mohlo v té jeskyni stát), ale drobné nervozitě začali podléhat i ostatní. Nakonec se žádná z Berntových katastrofických vizí nevyplnila a všichni se, i když se zpožděním, vrátili ve zdraví.

V pondělí se zůstavší rozdělili na dvě úderné skupiny. První úderná skupina ve složení Bernt, Honza, Oli, Dagmar, Marvin a Bino dopravili zbytek materiálu k Loferer schacht a druhá úderná skupina ve složení Cimbál, Jana a Nancy hrála na chatě Člověče, nezlob se a sušila boty. No, a odpoledne jsme se vydali na zpáteční cestu domů.

Kuba, Tom, Janty a Tereza zatím na druhé straně masívu hledali neúspěšně spodní vchod Loferer schacht. Jediným výsledek jejich počínání nakonec bylo, že se Tereza ještě více podřela a Kubíček došlápl tak nešt'astně, že i jemu, chlapovi tvrdému jak ta skála, co ji meleme do cementu, slavnému speleozáchranáři a Náčelníku našemu nejvyššímu, vytryskla v oku slza.

Tak taková byla letošní vynáška.