Pokud se ve Slovinsku zdržuje cizinec déle než tři dny na jednom místě, musí se přihlásit na Policii. Tuto povinnost za nás každoročně vykonává předseda místním jeskyňářů Vido, bo je v důchodu a beztak nemá moc co dělat. Náčelník Policie v šempeteru už nás zná, nechal nás pozdravovat a živě se zajímal o to, zda-li Roman, Tomáš a Ondra Holý nepašují drogy.

Povrch Krasu je porostlý křovinami a nízkým lesem, což ho činí dost nepřehledným a místy i neprostupným. V těchto lesích se vyskytuje spousta hub (obr.3) a pozůstatků 1. sv. války (obr.4 - ten fešák, co ho držim, přiblblo jedno, v ruce, je, jak jsem se večer dozvěděl, chemický granát. Příště už ho radši nechám ležet. Brýle mám trochu nakřivo, protože mi na ně Roman krátce předtím šlápl. Naštěstí jsem je zrovna neměl na nose.)

Kromě hub v místních lesích žije i spousta zajímavých zvířat, jako jsou kudlanky, štíři a občas i klíště (ty jsou tam obzvláště zákeřný, potvory. Já, Uzel a vratíkovský Martin bychom vám o borelióze mohli dlouho vyprávět). Krom toho nám jednou večer Čenda živě a dramaticky popisoval, kterak nejdříve třista metrů pronásledoval obrovskou lišku, aby se pak role obrátily a dalších třista metrů pronásledovala liška jeho. Vido oponoval, že tady žádné lišky nejsou a že ho nejspíš pronásledovala srna, z čehož se nakonec vyvinula docela zajímavá debata. No a nesmím zapomenout na hady. Když jsme se na ně před lety ptaly jednoho domorodce, prohlásil, že tady žije už šedesát let a v životě tu žádného hada neviděl. Není divu, že jsme pak byli dost překvapeni, když nám rok nato místní jeskyňář Ivan ukázal v lihu naloženou zmiji růžkatou (údajně nejjedovatějšího evropského hada), kterou chytil zrovna pár dní před naším příjezdem. Letos nám zase týnčaňáci vyprávěli, kterak v jedné propasti svedli boj převeliký a přeukrutný s hadem obřích rozměrů, čemuž po té historce s liškosrnou už nikdo moc nevěřil. Nakonec se ukázalo, že šlo opět o zmiji růžkatou, která do té propasti spadla, a že s ní nesvedli boj, ale jenom užasle koukali, kterak útočí na lano a radši vzali rychle roha.

Počasí je v této době stejně nevyzpytatelné jako v Čechách. Při našem příjezdu pršelo a v pondělí přišla tzv. Burje, což je vichr, který, když se mu zadaří, bere střechy. V pondělí byl sice trochu slabší, ale i tak dokázal na Krasu převrátit kamion a zabít jeho ruského řidiče. Pak se naštěstí počasí uklidnilo a bylo krásně. Další bouře, tentokrát taková, že nás vůbec nepustila ven, přišla až další sobotu, což uvítal po velmi divoké páteční noci v baru ve Vojščici hlavně Uzel.

A ledva se Uzel trochu zmátořil, přišel večírek na rozloučenou (zbylá fota)