Zatímco Český kras vápenci oplývá, oblast tzv. Přemyslovského loveckého hvozdu, dnes částečně zahrnutého do CHKO Křivoklátsko, je na vápenec chudá. V době výstavby kamenných hradů v této oblasti byly proto vápenec nebo vápno dováženy ze značných vzdáleností. Jedním z nejstarších a ve své době nejvýznamnějších hradů Křivoklátska je hrad Týřov u Skryj, dnes jen zřícenina v téměř nedotčené přírodě Národní přírodní rezervace Týřov. Že jsou ve zdivu Týřova místy zazděné bloky vápence věděla řada lidí již poměrně dávno, první kdo o tom napsal byl J. Zavřel (Archeologické rozhledy LIV-2002). Vápencové kameny ve zdivu Týřova ale považoval za silurské, i když je zřejmé, že se většinou jedná o vápence stáří devonského.
Proč se vápno pálilo až v místě stavby hradu a ne v místě těžby je záhadou. Při vypálení vápna hmotnost oproti vápenci značně poklesne, tedy obvyklejší je převážet vápno. Stejně záhadné je i to, proč některé z kamenů, transportovaných povozy 30 km přes hory-doly, nakonec skočily ve zdivu, namísto ve vápenickém milíři. Na to máme tzv. "teorii opilého zedníka", který po ránu, se zrakem ještě zakaleným medovinou, nerozezná hromadu vápencových kamenů dovezených na vápno od hromady kamenů z místních hornin a tupě je zazdí. Pro nás je však tento sympatický středověký opilec požehnáním, protože vápencové kameny ve zdivu nám umožňují přímo posoudit, ze kterých částí Českého krasu se bral v době Václava I. v první polovině 13. století vápenec na prioritní státní zakázku, jakou stavba Týřova nepochybně byla.
Vzorky vápenců z Týřova, označené jen čísly, dostali k neformálnímu posouzení tři přední čeští geologové, znalci oblasti Českého krasu. Každý z nich se pokusil určit jednak stratigrafické zařazení vzorků a odhadnou oblast, ze které mohou pocházet. Shoda mezi nimi byla poměrně vysoká. Většina vápenců na Týřově pochází z devonu z pražského souvrství, ale některé jsou i z lochkovského souvrství a některé ze siluru. Odhadnuté oblasti původu vápenců se pohybovaly hlavně v pruhu od Svatého Jana před údolí Berounky po Tetín a Damil. Jisté však je, že se nejednalo o žádnou soustředěnou těžbu v jednom lomu ale spíše o sběr volných kamenů na povrchu, rozebírání zvětralých skalek, olamování škrapů a podobně. Protože hrad byl podle T. Durdíka dokončen nebo skoro dokončen již v roce 1249, posouvá se doložená hranice těžby vápenců v širším okolí Tetína před toto datum. Vápenec však byl získáván určitě dost chaoticky. To ukazuje jeden blok z Týřova na výrobu vápna zcela nevhodný, tvořený tufitickým silurským vápencem se zkamenělinami, včetně korálu. Závěr celé této trochu bizarní historie je však zřejmý: i opilec po sobě může zanechat nesmazatelnou stopu v dějinách.
Text Karel Žák, foto Martin Majer
Na hradě.
To je on! Ten je od nás! Z Damilu :-)
Světlá řada vápencových kamenů uprostřed stěny.
Detail korálů na jednom z vápancových kamenů ve zdivu.