Např. k neolitickému osídlení jeskyně píše: „Na dávno vychladlém ohništi se vytvořil skápník, který již dosáhl výše 50 cm – nerostl tu jistě a ani nemohl růsti, dokud na to místě hořel oheň.“.
A co na tento termín Ústav pro jazyk český AV ČR ???
V databázi Českého národního korpusu ani na internetu (Google, Morfeo) jsme nenašli žádný doklad. Slovo je však zachyceno v Příručním slovníku jazyka českého (díl V., S–Š, 1948–1951), je označeno hvězdičkou, značící výrazy řídké. Skápník je stalagmit, stojící krápník: Zahrnoval lano kolem silného skápníku. Slovník zaznamenává i přídavné jméno skápníkový: Bylo jen nutno pevně obejmouti silný skápníkový výčnělek a spustiti tělo do hloubky.
Jesliže máte pocit, že jsou Vám uvedené příklady povědomé, je to proto, že oba doklady jsou z Vrby (podle vysvětlivek skutečně z díla Jana Vrby). Je tedy více než pravděpodobné, že autoři slovníku považovali výraz za hodný zaznamenání (patrně pro jeho výstižnost). Jako termín se však skápník neprosadil, proto žádné další doklady slova nenacházíme.
Z výkladu je zřejmé, že je jen na nás, aby tento skvělý a zcela výstižný termín ožil, ale za nás ho sotva kdo prosadí!
Nebude to snaha lehká, šiřme však víru v oživení skápníku a vzpomeňme opět autora Jana Vrbu, který v citované knize praví: „Ale kozák, který chce býti aspoň trošičku atamanem v podzemním vědění, musí trpět“.
Skápníku Zdar!
Vladimír Daněček
Jan Vrba vysvětlující význam slova skápník
Jan Vrba sestupující ke skápníkům do jeskyně Čertova díra
Jan Vrba marně hledající skápníky v Kobkách mladých v jeskyni Domica
V knize J. Vrby není autor fotografií jednoznačně uveden. Z kontextu vyplývá, že by jím mohl být Vojtěch Benický.