Podzimní Slovinsko
Autor: Cimbál (michal.hejna@lhoist.com), Téma: 2008
Vydáno dne 12. 12. 2008 (1583 přečtení)
část třetí - další historický exkurz: o prvním slovinském filmu a jednom z dobrých důvodů proč nemít rád Italy
Jedním z kulturních vrcholů letošního Slovinska byla projekce prvního slovinského filmu. Bohužel už si nepamatuju jeho jméno, ale byl natočen někdy krátce po 2.sv. válce a vyprávěl o hrdinném boji slovinských partyzánů proti Italům. Jednou z hlavních dějových linií byl milostný trojúhelník mezi krásnou vesničankou, kladným partyzánem, kterého během filmu zabili, a vyloženým záporákem, který byl neutrální, aby nepřišel o majetek a marně jí nadbíhal. Já jsem byl bohužel asi po hodině vylákán ze sálu jeskyňářkami Renatou a Elenou a musel jít na víno, ale Uzel říkal, že ten záporák je nakonec všechny zachránil a kráska se do něj zamilovala.
Každopádně film vyvolal debatu o slovinské historii a asi tisíci důvodech, proč nemít rád Italy. Takže se podrobněji podívejme na italskou roli v 1. světové válce. Jak známo, Rakousko-Uhersko, Německo a Itálie tvořili tzv. trojspolkovou dohodu, i když členství Itálie bylo od počátku 20. století spíše formální. Po vypuknutí 1. světové války byla Itálie zprvu neutrální, ale za svoji neutralitu požadovala od Rakouska-Uherska územní kompenzace. To Vídeň striktně odmítla a Itálie začala vyjednávat se stranou Dohody. Tzv. Londýnskou dohodou z 26.4.1915 bylo ujednáno, že Itálie vyhlásí Rakousko-Uhersku a Německu válku a v případě vítězství připadne Itálii Jižní Tyrolsko, Tridentsko, Istrie a většina Dalmácie a získá kontrolu nad Albánií a plnou suverenitu nad souostrovím Dodekamos. Pokud by mělo dojít k roztržení Turecka, měla Itálii připadnout jihozápadní část Malé Asie a v případě dělení německých kolonií i državy v Africe. Na základě této dohody Itálie 3.5.1915 vypověděla trojspolkovou smlouvu, 23.5.1915 vypověděla válku Rakousko-Uhersku a 28.8.1916 i Německu.
Vypovězení války vedlo také k otevření Sočské fronty. Jak známo, Dohoda nakonec válku vyhrála, ovšem Itálie dostala těžce na frak. Během dvanácti ofenziv nedokázali Italové ani za ceny obrovských ztrát prolomit Rakousko-Uherskou linii. Naopak na Piavě se nechali zatlačit hluboko do vnitrozemí. Bohužel, ve zbytku Evropy už Rakousko-Uhersko tak úspěšné nebylo a muselo vyhlásit kapitulaci. Tím se stala vítěznou velmocí i Itálie. Jak se ovšem ukázalo, splnění italských nároků bylo nereálné a italské zisky byly nepoměrně menší. Frustrace z války a posléze z nenaplněných slibů byla i jedním z důvodů úspěšné cesty Benita Mussoliniho k moci.
Neznamená to ale, že by Itálie žádné územní zisky neměla. Jedním z nich byla i podstatná část Slovinska. O tyto državy přišla Itálie po druhé světové válce, kterou opět prohrála. Na zásah Američanů však Itálii i nadále zůstala velká část pobřeží Jaderského moře i s historicky slovinskými městy Gorizia a Terst. Není tedy divu, že Slovinci nemají Italy příliš v lásce a mimo jiné o nich tvrdí, že jsou jako řízek - čím víc do nich tlučeš, tím jsou větší.
A pro ilustraci přdáváme obrázek Gorizie v mlze a Terstu v mlze.