Zhruba před třemi roky jsem prvně viděl fotky z Lipišského lomu a od té doby jsem se tam chtěl podívat. Vyplnilo se nám to až teď a myslím, že jeho návštěva stála za tu cestu a čas. Lom byl otevřen počátkem 80. let původně jako jámový, později byl rozšířen systémem komor. Těžen je zde Lipišský mramor, což je (podobně jako u všech těch českokrasových loděnických, suchomastských a dalších mramorů) obyčejný vápenec, pouze tektonicky neporušený, a tudíž vhodný pro blokovou těžbu.
Lipišský lom - aby se těžaři vyhnuli rozrušenému nadloží, zvolili systém podzemních komor...
... jejichž výška jednoho oslní....
... stejně tak jako těžební nástroje.
Další pila, tektokrát připravená k akci. K její obsluze postačí dva pracovníci.
Ivan Jančar žije na okraji vísky Tomaševice, kde vlastní či má pronajatých několik hektarů půdy, na kterých chová kozy, krávy a osly. Kromě toho pěstuje bonsae, hraje na didgeridoo a věnuje se jeskyním, což je v jeho případě celkem jednoduché, neboť žije v jeskyňářském ráji. Při krátké exkurzi po jeho hospodářství nám ukázal tři mělké prohlubně, kde byly podle stařešinů propasti, které zakryly z důvodu bezpečnosti dobytka. Ivan už se těší na zimu, kdy bude čas na jejich odkrytí. Takových zakrytých propastí zná v okolí asi dvacet. Krom toho nám ukázal skalku prošpikovanou zasucenými jeskynními vchody, žel bohu dle stop a charakteristického zápachu kolonizovanými jezevci. Nejzajímavější ovšem byla asi patnáct metrů dlouhá jeskyňka, vyplněná tzv. mivkou, což je říční písek, v tomto případě až téměř pískovec. A jelikož je na Krasu obecně o písek celkem nouze, byl před 1. světovou válkou těžen mimo jiné z této jeskyně, takže zhruba 90 % dnešních volných prostor bylo vytvořeno těžbou.
Na stěnách jeskyně jsou patrné zbytky po špičácích.
Ten samý pohled obohacený o měřítko Cimbála.
fota: Přebral