Kromě tradičního průzkumu využili jsme letos toho, že se pohybujeme po okraji planiny, a dvě odpoledne jsme věnovali zběžné rekognoskaci dvou významných zářezů, jdoucích až téměř do Brestovického údolí. Bohužel, s tím výsledkem, že potenciál objevu nějakých větších volných jeskyní (či dokonce vstupu do velkého systému s aktivním tokem, kterýžto sen si někteří členové expedice po léta hýčkali), je ještě nižší než na planině.
Poněkud úspěšnější už bylo odpoledne strávené ve společnosti člena brestovického turistického klubu v brestovickém údolí. V jeho doprovodu jsme navštívili vývěr v patě planiny. Vývěr tvoří přírodní, ve vstupu uměle upravená studna, s vodou čistou tak, že ani klečíce půl metru nad hladinou ji nevidíte a její přítomnost zaznamenáte až v okamžiku, kdy se tam snažíte hodit kámen a v tom okamžiku klečíte tam zcela mokří. Dle pamětníků vývěr nikdy nevyschnul a je škoda, že zatím nikoho nenapadlo udělat zde čerpací pokus.
K další lokalitě jsme šli poměrně daleko a celou cestu poslouchali slovo: "tišina, tišina", tedy něco v tom smyslu, že to, co uvidíme, je velké tajemství. V praxi jsme se pak setkali s ukázkou toho, jak místní nejeskyňáři vnímají jeskyně. Když jsme zastavili uprostřed vozové cesty mezi pastvinami, chvilku jsme na sebe nechápavě koukali. Náš průvodce ukázal na skupinu kamenů v cestě a začal vyprávět: "Stejně je to zajímavé, po tíhle cestě jezdili desítky, možná stovky let povozy, nějaký čas dokonce i kamiony, a pak tudy jde kráva na pastvu a kamsi se jí propadne noha." Během chvilky odstraní pár pečlivě urovnaných kamenů a před námi zeje díra dolu. Samozřejmě následuje spousta otázek na hloubku, délku, výzdobu apod. Ovšem dozvídáme se pouze, že dole ještě nikdy nikdo nebyl, že ihned po objevu vchod zase zakryli a drží ho v tajnosti, aby se jim nikdo nehrabal uprostřed cesty. Jednoduchým testem zjišťujeme, že vržený kámen padá tři až čtyři sekundy volným pádem, načež se ještě chvilku kutálí. Pak už jen vrátíme kameny na své místo a cestou zpět přemýšlíme, jak místním někdy v budoucnu vysvětlit, že na průzkumu není nic špatného a že pořádně udělaný poklop by byl rozhodně bezpečnější, než tato jednoduchá klenba z kamene.
V zářezech na okraji planiny se dá nalézt ledacos, jen jeskyně ne.
V Brestovickém údolí už je situace jiná. Roman stojící nad ústím tajné propasti uprostřed cesty.