Pane kolego !
Autor: L. Pecka (l.pecka@seznam.cz), Téma: Volné téma
Vydáno dne 21. 09. 2012 (3546 přečtení)
Dnes, 20.9., na mne sáhla smrt. Její studené prsty na mne sáhly z obrazovky počítače při čtení mailu od Karla Žáka. Zemřel Tomáš Durdík, představitel české hradopravby, jak ho otitulovali jeho kolegové.
Dostal kdysi fotografickou knihu, jež se jmenovala "Zahradní fortifikace", což byly fotografie hradů ze zahrádek občanů i záhonů železničních stanicích. U každého bylo napsáno, co stavitel z hlediska opevňování udělal špatně a naopak.
Začátkem osmdesátých let jsme se setkávali my jeskyňáři s archeology na takzvaných "Dokopných". Setkání v hospodách při promítání výsledků našich bádání bylo unikátní. Setkávali se zde mladí archeologové, předváděli výsledky svých bádání. A zde jsem poprvé slyšel Tomasovo "Pane kolego". Mladý student archeologie při své přednášce popustil drobet svoji představivost a pustil se do těžko ověřitelných teorií. Po jeho přednášce pak zaznělo ono oslovení. Od té doby vím, že toto oslovení podle situace může znamenat leccos. Od polohy "Ty vole" až po výraz úcty k výkonu kolegy.
Podruhé jsem Tomasovo "Pane kolego" zaslechl na záchranném výzkumu na hradě Křivoklát někdy v devadesátém roce na podzim. Revoluční doba přivolala vlnu špíny z článků, obviňujících váženého doktora Durdíka z ničeho menšího, než byla krádež svatováclavského pokladu na hradě Křivoklát. Proutkař nalezl dutinu, tak ji začal Tomas kopat. A hele, poklad nikde. Vlastně ano. Krátká štolka, odvádějící od ranného Křivoklátu sračky z příkopu dále na svah -asi aby to útočníkům klouzalo. V zásypu většinou úlomky keramiky, když tu zazněl výkřik Pepy Němce:"Našel jsem minci! Je z roku 400 př. n.l. ! "
Na to zareagoval Tomas: "Jak jste to poznal, pane kolego?". Pepa opáčil, že na minci je zcela jasně vyraženo: 400 př.n.l. Fór...
Ale ten, co váženého vědce napadl, ten se asi neomluvil.
Při přípravě publikace "Tetín historický a speleologický" jsem pana doktora požádal o článek o tetínském hradu. Vyhověl mi, a v dalších letech na Tetín přijel na přednášku o tetínské zřícenině. Přišlo tenkrát skoro 200 lidí. A já ho vidím stát, rozježeného jak starozákonního kazatele, na zřícenině věže, pod ním dav věřících, pardon posluchačů...
Už nikdy nepřijede...
Teď už bude bádat ve věčných lovištích. Jsou pro něj plná zřícenin hradů, má to sice výhodu, že může dát řeč s těma, co to stavěli. A vím, jak je bude oslovovat: "Pane kolego..."