Je tomu již třiatřicet let, kdy bystrý sedmiletý chlapec Uzel navštívil svoji tetičku v Prorubě a několikrát u kapličky mocně podupav zvolal: Ejhle! Zde něco bude.
A jak se mi svěřil, celých těch třiatřicet let mu to nedá spát, a proto je z něj dneska kostra potažená koží. Mě to taky zaujalo (jak to potencionální podzemí, tak ta kostra potažená koží), a tak jsme využili toho, že Uzel vezl tatínka do Velichovek do Lázní, a vypravili se tam. Uzel se dokonce těšil tak, že v Přelouči špatně odbočil a projel křižovatkou v protisměru. Na druhou stranu se blýskl brilantním jezdeckým manévrem při předjíždění kachny s mláďaty u Podůlšan. Poté co jsme odevzdali Uzlova tatínka lékařské vědě, vyrazili jsme do Bílé Třemešné, kam nás mapa lákala na 30m dlouhou a až 6m vysokou pseudokrasovou jeskyni Skrýše. Vzhledem k jejím avizovaným rozměrům a také k tomu, že se v ní podle pověsti za třicetileté války skrýval J. A. Komenský, usoudili jsme, že to bude jenom choďák a vyšli k ní v civilu, jenom s čelovkami. Po příchodu na místo a letmém pohledu na vchod jsme museli konstatovat dvě věci - že jsme se v našem úsudku silně zmýlili a že jestli tam Komenský opravdu vlezl, tak je to frajer. Jeskyně má sice výše uvedené parametry, ale je puklinového charakteru. Takže jako Petrbok, oblečení naruby a vzhůru dolů. Jeskyně je to opravdu pěkná, zajímavá hlavně nádhernými zlatými a stříbrnými plísněmi.
A když už jsme byli u té Jaroměře, nemohli jsme se nezastavit v Josefově a neprohlédnout si zpřístupněnou část podzemí pevnosti. Mladá sympatická průvodkyně si Uzla rychle oblíbila, zvláště poté, co se jí hned na začátku prohlídky ztratil v nepřístupných chodbách. No a pak jsme se konečně dostali do Proruby a než se Uzel přivítal se všemi příbuznými a než jsme se od tetiček projedli ven, byl večer a čas návratu domů. Tak jsme si aspoň zašli podupat ke kapličce a slíbili si, že se při nejbližší příležitosti vrátíme.
A jak z fotek vyplývá, nakonec jsme našli poklad.
- c -
