Doslechlo se uším mým, že tetínští jeskyňáři, nevykonávajíc žádnou ušlechtilou činnost, toliko alkoholu a činnostem neřestným holdují. Nezbývá, než se proti těmto nactiutrhačným řečem postavit. O to smutnější tyto řeči jsou. že pocházejí veskrze z úst, která slova rovného neznají, zato v chuti lihu nespletou se. Leč jednou pronesená pomluva podobně jako rostlina bolševník lehko zasemení, však vymýtit je nemožno.
Kdo ale těmto řečem uvěří, a pak jeskyňáře tetínské potká, sezná, jak lživá podobná slova jsou a v duchu se kaje, že našeptávačům uvěřil. Neřku, že by slovutní jeskyňáři tetínští na hlavě svatozář nosili. I oni, jsa lidmi hříšnými, občas sklenici piva k ústům přiblíží, ale dá se zde mluvit o pitím nestřídmém? Nikoli. Neb kdo se nepoučí z historie, jest hlupákem. A hlupáky tito skvělí lidé nejsou. Neustále mají na paměti tragickou příhodu z roku 1560, kdy v městě Brodě Českém jeden tovaryš řemesla pekařského, jsa páleným vínem opilý a zadělávaje těsto, upadl do díže a tak jse v té díži umrtvil. Stejně tak mluvit o zhýřilém životě není na místě. Jako stálé memento tyčí se varovný prst odkazující na rok 1531, kdy klec železná z rozkazu královského udělána a postavena jest v rynku velkého Starého města pražského, do níž dáni a v ni seděti museli dva zemané, N. Kuneš a N. Troskovec, jsa medem pomazáni, aby je mouchy štípali, v té kleci několik dní zůstávajíce, protože hanebné a sodomské věci s ženami merhyněmi provozovali, potom z země vypověděni jsou. Stalo jse okolo památky sv. Víta. Jeden z nich sedě v té kleci, pravil hněvaje jse, že v znamenitých, velkých, slavných staveních bejval a nikda v jednom pokoji tak mnoho oken jako tu v té kleci neviděl, tak ještě s sebou šprýmoval.
A posledním argumentem snad ústa závistivým pomluvačům zavřu stran naší nečinnosti. Stačí jen pohlédnout na skvostné tyto internetové stránky, kde písmáci skvělí Cimbál, Hary, Jimy a Martin Majer ságy a eposy o činech úchvatných a přeúžasných, jeskyňářů tetínských sepisují.
Tak psáno jest.
- c -
