Ten díl obsahuje skutečně vše. Povrchový a podzemní průzkum, vzrušující situace za závalem, prolongace, speleozáchrannou akci. Pro děti bylo jistě zajímavé sledovat, kam až může vést neuvážené a zkratkovité jednání jednotlivce, hlavně v souvislosti s porušením základních bezpečnostních opatření. Snad jen štastný konec výchovnou snahu trochu devalvuje a kdyby Mája s Vilíkem utrpěli nějaká zranění, dopad na nejmladší generaci by byl jistě větší.
O co šlo. Při procházce po letní louce narazili Mája a Vilík na nezajištěné důlní dílo, v tomto případě jámu. Zatímco Mája chtěla toto dílo okamžitě prozkoumat, Vilík se snažil jí to rozmluvit, vědom si toho, že nezměřili důlní plyny, nemají základní vybavení včetně přílby a dvou na sobě nezávislých světel, nehledě už vůbec na to, že nikomu nenahlásili, kam jdou ani předpokládaný čas vyfárání (typický střet mužské rozvahy a ženského emotivního jednání). Jak už to v životě bývá, nakonec stejně zvítězila žena, takže sletěli jámou dolů a dostali se do těžní chodby s řadou zátinek po každé straně. V každé z těchto zátinek spala jedna larva a jedna housenka. Jeden z těchto subjektů zřejmě představoval potravu, ale nebylo přesně označeno který. Po zběžném průzkumu se oba vrátili k jámě, kde zjistili, že tato byla mezitím zasypána. Následující události byly poněkud vytrhnuty z reality, jelikož zatímco Mája, tedy žena, zachovávala chladnou hlavu a vždy našla správné řešení problému, Vilík, muž, propadal záchvatům paniky a hysterie. Když tedy zjistili, že objevitelský vchod je nyní neprůchodný, vydali se hledat jiný do stařin. Zde ovšem pod dobývkami narazili na báňského mravence a jentaktak se jim podařilo uniknout zpět do zavalené části. Po krátkém odpočinku a zhodnocení situace začala Mája proklepávat kamenou zakládku a nakonec se jí opravdu podařilo najít místo, kde zněl poklep dutě. Po rozebrání této zakládky se jim podařilo proniknout do paralelní větve systému. Tato větev byla tvořena jednou velou komorou, náražím a starou výdušnou jámou, která byla na povrchu zajištěna obrovským kamenem. Po lezném oddělení neustále vylézala a slézala larva cikády a do kola opakovala - to je neštěstí, to je neštěstí.
Nakonec vyšlo na jevo, že zde larva cikády uvízla už před sedmi lety a jelikož cítí, jak jí rostou křídla, musí se do zítra dostat ven, jinak zemře. Zde začínají Mája s Vilíkem suplovat činnost báňské záchranné služby. Jde skutečně o minuty a tak rozjíždějí záchrannou akci okamžitě. Jelikož se ukáže, že rozložitost larvy výrazně nekoresponduje s profilem stařin, je nutné lokalizovat ústí zajištěné výdušné jámy na povrchu a podkopat poklop v podobě kamene. Během vzrušující a napínavé honičky s báňskými mravenci se jim podaří nalézt nový východ a nakonec i lokalizovat ústí výdušné. Podkopání poklopu je pak už jen otázka několika hodin a cikáda se po sedmi letech opět dostává na den.
Celou akci nakonec hodnotí Surikata hmyzí říše, luční koník Hop, který trefně označuje počínání obou pubescentů za lumpárnu.
- c -
