Solný důl Wieliczka - kdo neviděl, neuvěří, kdo viděl, nezapomene.
Večer jsme se ubytovali asi 20 km severozápadně od Krakowa v malé obci Lazy a hned ráno vyrazili do solného dolu ve Wieliczce. Jedná se o složitě zvrásněné a zlomově porušené solné ložisko moicenního stáří, v jehož nadloží se nacházejí brekcie a podloží je tvořeno pískovcem a jíly. Důl je v činnosti nepřetržitě více než 700 let a za tu dobu bylo vyraženo přes 300 km chodeb. V současnosti využívají důl dvě společnosti, z nichž jedna provozuje turisticky zpřístupněnou část a žije z cestovního ruchu, a druhá těží solanku. Rukou společnou se pak dělí o náklady na údržbu celého dolu. My jsme za doprovodu Jana a místního důlního geologa navštívili turisticky nepřístupnou část. Jámou Kinga jsme sfárali na 3. patro (cca 120 m), odkud jsme šli cca 3 km do východní části ložiska, kde jsme vystoupili do 2. patra (cca 80 m) k hlavnímu cíly naší cesty, dvěma krystalovým jeskyním.
Prohlídka dolu je příjemnou záležitostí, jelikož se jedná o tichý, čistý důl. Chodby jsou místy bez výztuže (obr. 1), místy s klasickou výdřevou. Samotná těžba probíhala v komorách o rozměrech až několika desítek metrů ve všech směrech. Některé z těchto komor jsou vyztuženy a ty jsou pak technicky jednou z nejzajímavějších částí dolu. Výztuž je tvořena hráněmi (obr. 2) nebo složitými dřevěnými konstrukcemi.
Vznik krystalových jeskyní není ještě přesně objasněn (resp. je objasněn tolika způsoby, že není jasné, který je správný), ovšem to laika nemusí trápit. Hlavní je, že jsou opravdu úchvatné (obr. 3,4,5).
S Janem jsme komunikovali převážně anglicky, což mělo za důsledek hlavně to, že Karel vypadal ještě moudřeji, než obvykle. Zato Kuba mlčel tak zarytě, až jsme se obávali, jestli to není příprava na staroghanský rituál vyhánění ducha Abonsama, protože by jistě nebylo příjemné, kdyby nám večer vyházel ze stanu všechny věci a s nelidským jekotem mlátil holí do podlahy a stěn. Naštěstí se později ukázalo, že jenom neumí moc anglicky.
Cimbál, Karel
