Část 2. - Idrija, skutečná hornická lahůdka
Volné středy jsme tentokrát využili k návštěvě Idrije. Do Idrije se dá z Gorice jet buď přes Ajdovščinu nebo přes Tolmin a obě cesty vedou (dle Vida) přes nejkrásnější část Slovinska. Nemůžeme posoudit, bo cestou přes Ajdovščinu byla panoramata skryta za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, a možná ještě dále, a cestou zpět přes Tolmin už jsme jeli za tmy. Aspoň jsme Uzlovi nemuseli každých 100 m stavět, aby se pokochal, a tak nám cesta rychle utekla..
Idrija byla založena v roce 1490, v době kdy zde bylo objeveno velké ložisko cinnabaritu a ryzí rtuti. Počátky těžby nebyly vůbec jednoduché. Doly sice prosperovaly, ale životnost horníků byla maximálně 10 let. Neustálé dýchání rtutových výparů vedlo k tomu, že horníci začali mít dýchací potíže, roztřásly se jim ruce, vypadaly všechny zuby a začali trpět depresemi. Průměrný věk Idrijského horníka dosahoval 35 let. Krom toho zemřelo za prvních 100 let přímo při těžbě dalších 200 horníků. Podlomené zdraví bylo ovšem vyváženo tím, že měli pětkrát vyšší plat než dělníci na povrchu, za feudalizmu měli větší práva něž ostatní poddaní a nemuseli na vojnu. Situace se rapidně zlepšila až po zavedení větrání dolů..
Těžba zde trvala nepřetržitě až do roku 1975, kdy došlo k výraznému propadu ceny rtuti na světových trzích a těžba se stala nerentabilní. Za těch cca 500 let těžby bylo v Idriji vyraženo přes 700 km chodeb a ze zdejších dolů pochází 13 % veškeré vytěžené rtuti..
Těžbě rtuti je dnes věnováno několik velmi zajímavých expozic v místním muzeu a asi 2 km dlouhý úsek stařin je zpřístupněn pro veřejnost. Odtud také pocházejí následující fotografie..
Obr.1 - nejen Wieliczka má svoji podzemní kapli. Ta v Idriji sice není tak velká, ale má také svoje kouzlo.
obr.3 - Roman (vpravo) s figurínou důlního měřiče (vlevo)
obr.4 - Cinnabarit s kapičkami ryzí rtuti
obr.5 - I toto zařízení se v dole musí nacházet. Jeho čištění měli horníci jako součást trestu za různá provinění.
Další pozoruhodnou technickou památkou je Kamšt. Jedná se o čerpací stanici z roku 1790, vyrobenou ze dřeva a oceli, s vodním kolem o průměru 13,6 m. Tento kamšt odčerpával důlní vody z dolu Josef, z hloubky 285 m, rychlostí 300 m/s a bez velkých rekonstrukcí sloužil až do roku 1948.
Ze 700 kilometrů podzemních chodeb bylo 350 km vydřeveno. Jelikož nevedly do okolních lesů žádné pořádné cesty, byla doprava dřeva zajištěna vodní cestou. Na dvou místech nad Idrií byly na horských potocích vystavěny přehrady, tzv. klavže. My jsme navštívili Klavži na Idrijci, což je přehradní nádrž z roku 1772. Tato přehrada dokázala zadržet 200 000 m3 vody, čímž vytvořila jezero dlouhé 785 m. Dřevo se skladovalo pod přehradou a když bylo shromážděno potřebné množství, zdvihla se stavidla a dřevo bylo doslova spláchnuto do 20 km vzdálené Idrie. Tam bylo zachyceno na 420 dlouhých, tzv. hrábích. Tento systém byl s úspěchem používán až do roku 1929, kdy byly hrábě zničeny povodní.
Zatímco kamšt a klavže jsou technickými památkami, a tudíž jsou státem udržovány v perfektním stavu, stará úpravna je dnes využívána maximálně jako klubovna kroužku idrijských narkomanů a podle toho také vypadá. Jelikož se nám o úpravně nepodařilo získat žádné podrobnosti, nechtěl bych se pouštět do nějakých spekulací a připojuji pouze několik fotek bez komentáře.
.
- c -
fota: Uzel
