Z deníčku jeskyňářky

1. seznámení s jeskyňáři

Osud nám někdy dává pěstí
a jindy přiná?í zas ?těstí.
Co přijde, tomu nikdo nevěří.
To říkala jsem si, kdy? vcházela jsem do dveří.
Té hospodě se ka?dý z dálky vyhýbal,
neb v ní jeskyňáři konali svůj countrybál.
A hnedka si mě jeden bere stranou,
řka ? jde? sem jak na zavolanou.
Bude?-li se řádně chovat,
chodit s námi prolongovat,
získá? si nás svými činy,
vezmeme tě do skupiny.

Kdy? jsem doma řekla, ?e se chystám na Tetín,
na matičku nebohou ihned padl splín.
- Já měla zlý té noci sen,
?e přes den pijou pivo jen,
a potom, teď to mo?ná ?patně vyzní,
celou noc ctnostné pany przní.
Na tvoji du?i padne stín,
ach nechoď, nechoď na Tetín.

Co dělat v?ak, kdy? na Tetín mě to tak láká.
A pak, vzpomněla jsem si na Smr?áka.
Hned jak jsem ho představila bojácné své matičce,
na chvilku se zamyslela, a pak řekla kratičce -
Marně jsem tě zrazovala, ten o mých slovech nesvědčí.
Jsou-li v?ichni jako on, tvá ctnost je tam v bezpečí.

2. první exkurze

Ná? velký den při?el v neděli.
U? od devíti s holkama nad boudou jsme seděly.
Na nohou holinky, na sobě monterky,
na hlavě přilbu a ňáký ty baterky.
Do desáté u? jenom chvilka schází,
v?ak z jeskyňářů stále nikdo nepřichází.
V jedenáct v dálce vidíme na?eho průvodce,
má tě?ký krok a funí do kopce.
Zcela evidentně je venku ze své ků?e,
copak ten do jeskyně s námi jíti mů?e?
V obličeji bledý, oči jak svářeč rudé,
ten s námi vá?ně někam pude?
Dofuněl k nám a do trávy se svalil.
Ten člověk zřejmě celou noc kalil.
Svalil se do trávy a na chvíli si leh,
pak se v?ak probral a chytil druhý dech.
Zvolal ? dnes půjdem, dejme tomu,
třeba do Kavčího lomu.
Jeskyň je tam vá?ně snová,
jmenuje se Terasová.
Uvidíte, je to vá?ně pěkná díra,
tak pilme, jak řek by Bosák Míra.

Ačkoliv vypadal, ?e cestou dřímá,
dr?el se překvapivě celkem zpříma.
Jen u těch břízek u hřbitova,
musel si chvilku dáchnout znova.
?li jsme celou věčnost málem,
konečně jsme před portálem.

- Tak konečně jsme tady,
tamto za mými zády
to je Terasovka, víte,
?el vy jí dneska nespatříte.
Nebo? co se dne?ku týče,
zapomněl jsem doma klíče.

3. Petrbokův memoriál

Kluci seděli kolem stolu
a něco ?pitali si spolu.
Pak se jeden z nich narovná
a říká mi slova varovná.
Bacha Ondra shání cvoka,
Co by s ním jel Petrboka.

Co je Petrbok, dozvěděla jsem se záhy.
Do Koněprus ?lapat a? z Prahy.
Vítězství je v?dy na?e celkem snadno,
Stačí jen porazit Ivo?e a jeho Kladno.
?el, na?i letos jet nemů?ou.
Aby to nevypadalo, ?e snad l?ou,
oni mají pohyb rádi, neohrnují nad ním nosy,
v?dy? obíhají kolem slunce a točí se kolem zemské osy,
v?ak jeden z nich musí na pohřeb babičky,
dal?í má nemocné zlaté rybičky,
jeden z nich nevynechal ?ádné starty,
v?ak letos musí jít na zápas Sparty.
někdo má píchnutý řetěz a zlomené dráty,
dal?í má kolo u sportovce táty.
Ka?dý si zkrátka na?el výmluvu jinou,
nakonec jela jsem jen s kamarádkou Kateřinou.
Jak dopadlo to, rad?i neptejte se Katky.
Letos jela je?tě ?eny, v?ak za rok jede matky.

4. první prolongace

Pozvání k prolongaci přijala jsem celkem kladně
a v sobotu v devět čekala jsem na základně.
Nářadí nabrali jsme v hojné míře
a plni naděje vyrazili k díře.

Nikdy bych neřekla, co dole práce je.
Nejdřív jsme ke vchodu dávali koleje.
Pak skončil v?echen čas pro legraci
a kluci začali s prolongací.
Hnedka bez nějakého sentimentu,
zajeli grackou do sedimentu.
Kdy? jsem je kopat viděla,
fakt jsem si chvíli myslela,
?e si snad overal servou,
s jakou kopali vervou.
Nechápu, jak mů?ou být tak lační,
po téhle činnosti prolongační.

An?to mi práce problém nečiní,
ujmula jsem se taky náčiní.
V?echna má předchozí práce před dne?kem bledne,
v?dy? kopala jsem skoro celé odpoledne.
Jen jeden stal se mi trapas,
krumpáčem ukopla jsem krapas.
Bylo to zkrátka celkem akční,
má první a poslední akce prolongační.

5. Montánní výlet

Volal mi dneska ráno Márty
a ihned odkryl svoje karty.
Jestli prý nepůjdem spolu
někam do starého dolu.
Tam teprv za?iju příjemné mrazení,
ne jako v jeskyni ? bahno a plazení.
A ?e omlouvá se, ?e je to takhle nahonem,
ale v devět prý mám čekat před domem.

Kdy? otevřela jsem v devět hodin vrata,
tvář za nimi stála téměř svatá.
Úsměv měl milý a pohled jistý,
to? skutečný vzor montanisty.
Rysy měl ostré jak Řek Zorba,
ano, byl tam s Mártym Milan Korba.

Ten starý důl musel se nejdřív vyzmáhat,
tak vzala jsem krumpáč a ?la jim pomáhat.
Hlínu jsme házeli ke starému jilmu,
dřeli jsme jako v sovětském filmu.
Byla to tichá a rychlá práce,
neb byli jsme uvnitř rezervace.
Na?těstí se nám celkem daří
a nechytí nás ochranáři.

Ta ?tola byla celkem ponurá,
jak hudba Davida Gilmoura
a Marty, i kdy? viděl dolů stovky,
nabral si vodu do gumovky.
Jinak jsou ov?em vcelku nudné,
tyhlety staré doly rudné.

- c -


( Celý článek! | Autor: Cimbál | )