Dozvíte se například, jaké hrozné věci dělaly v jeskyni Lotovy dcery, že jeskyně stála u zrodu Islámu, proč je díky mayskému bohu Manohel-Tohelovi tak málo jeskyňářů, že když před vámi jeskyně uteče, setkali jste se pravděpodobně s bůžkem Huacou, a v neposlední řadě i s tím, co vše může dívka získat, když odmítá z jeskyně vylézt.
Díky neustále pokračujícím výzkumům víme o jeskyních čím dál více. To nám sice pomáhá jeskyně lépe poznat, ale na druhou stranu přicházíme o ten nádech mystična, který měly jeskyně pro naše předky. To je, myslím, škoda. Na následujících řádcích se čtenář může dozvědět, jak na jeskyně nahlížely ve svých mytologiích různé národy.
Kde jinde začít, něž u křesťanství. Spousta lidí dnes vyznává teorii kreativizmu, která odmítá evoluci a tvrdí, že vše (a tedy i jeskyně) bylo stvořeno bohem (případně Bohem). Do hlubších rozborů a polemik by se zde ale nechtěl pouštět. Radši místo toho připojuji dva případy, kdy zbožným křesťanům jeskyně pomohly.
O zničení hříšných měst Sodomy a Gomory, stejně jako o záchraně Lota, jeho ženy a dvou dcer, ví snad každý. Málokdo ale ví, co následovalo potom. Po té, co se Lotova žena otočila a proměnila se v solný sloup, který postupem let zcela olízaly lamy, uchýlil se Lot se svými dcerami do jeskyně u města Soár. Jednou takhle odpoledne, když si starý Lot po obědě trochu dáchnul, debatovala obě děvčata o tom, že v celé zemi není jediného muže, který by do nich dle obyčeje vešel, aby ho poznala. I rozhodla se děvčata, ze večer svého otce opijí a až usne .... Vrozená cudnost mi nedovoluje ve vyprávění pokračovat a věru nechtěl bych být Moábec či Amónovec, jejichž praotci byli tímto způsobem zplozeni. ( to jsem si fakt nevymyslel – viz První Mojžíšova, 19/1-38 )
Druhý příběh se odehrál o několik staletí později, přesněji v roce 175 př.n.l. Tehdy se zbožní židé Esejci vydali do Judské pouště očekávat konec světa. Tam se usadili ve vápencových jeskyních a založili osadu Kumrán. A že to byli lidé pevné víry, dokázali tam očekávat konec světa až do roku 68 n.l., kdy je vyplenili Římané.
Přesným opakem kreativizmu je nauka o vzniku jeskyní působením sil pekelných. Jejím zakladatelem je dnes už zapomenutý a neznámý středověký obyvatel Tetína, dle nějž vznikla jeskyně Turské maštale tak, že tam do skály čert kopytem díru udělal a tudy s bábou utíkal, když křesťanství získalo v Čechách na převaze. Nevím, ale podle mě tuto teorii zatím nikdo přesvědčivě nevyvrátil.
Podstatnou roli sehrály jeskyně i při vzniku Islámu. Jelikož poslední po čem toužím, je to, aby na mě nějaký muslimský kolega jeskyňář uvalil fatvu, vystačím si zde radši pouze s fakty. Když bylo Mohamedovi 40 let, meditoval v jeskyni Hirá-a a rozmlouval při tom s bohem. A zrovna při tomto rozhovoru získal jistotu, že je prorokem. Jeskyně pak Mohamedovi prokázala ještě jednou dobrou službu a to v roce 622, kdy utíkal s Abú Bakrem z Mekky a právě v jeskyni se před svými pronásledovateli ukryli.
A jeskyně samozřejmě nechybí ani ve vírách dnes již zaniklých.
Mayský bůh stvořitel Manohel-Tohel dal smrtelníkům tělo a duši a vyvedl je z jeskyní na světlo. Paradoxně právě dva jedinci, kteří se do jeskyně vrátili, byli jedinými, kdo přežil strašný vichr. Májové věřili, že doba trvání lidstva je rozložena do pěti epoch. Na konci každé epochy přijde strašlivá přírodní katastrofa, která veškeré lidstvo až na pár jedinců vyhubí. Těmito přírodními katastrofami byly voda, vzduch, oheň, země (déšť lávy) a zemětřesení (které nás podle mayského kalendáře teprve čeká). Na konci druhé epochy (vzduch) přišel vítr tak silný, že sfoukl slunce. Lidé se chytali rukama a nohama čeho se dalo a dokonce jim kvůli tomu narostl ocas a všichni se proměnili v opice. Celou katastrofu přežili jen dva lidé, kteří se schovali v jeskyni.
V mayské mytologii pak najdeme jeskyni ještě jednou, nepřímo, v podobě ochranného bůžka Zotze, který se zjevoval v podobě netopýra. Netopýr je také jedním z atributů ochranného taoistického bůžka Li Tchie-kuaje.
V karibské oblasti lidé věřili, že vesmír existoval vždy, ovšem bohové měli své rodiče. Těmi byli Marobo a Binatel. Na Haiti v posvátné jeskyni Toaboyna stály jejich dřevěné sochy, kterým se chodili každý rok klanět poutníci. Kromě toho Haiťané věřili, že z této jeskyně vyšlo slunce a měsíc.
Perský bůh světla a pravdy Mithra byl zase zrozen ze skály. V poněkud zjednodušeném pohledu na tuto část perské mytologie byl Mithra bojovníkem pravdy ve věčném zápase dobra a zla. Jedním z jeho protivníků byl silný a divoký býk vězněný v jeskyni. Tomuto býkovi se podařilo uprchnout a Mithrovým úkolem bylo zabít ho. To se mu nakonec podařilo a z býkovy krve vyrazily první rostliny.
Arménský předkřesťanský bůh slunce Meher vystupoval v podobě ohně. Většinu času ale trávil v jeskyni, podobně jako například alžírský jeskynní bůh Bacax. Poněkud složitějším případem je incký duch věci Huaca. Huaca byl duchem přírodních objektů jako jsou např. kameny, jeskyně či prameny. Bohužel není známo, zda-li to Inkové mysleli tak, že se Huaca dokázal do těchto věcí proměňovat, či zda každá z těchto věcí byla v podstatě Huacou.
To egyptská bohyně lovu Pachet zřejmě v jeskyních moc nepobývala. Jejím nejvýznamnějším svatostánkem je přesto jeskynní chrám Speos Artemísion u Bení Hasanu v Horním Egyptě založený královnou 18. dynastie Hatšepsovet.
Japonská bohyně sluce Amaterasu pozvala do svého domu svého bratra, boha bouře a podsvětí Susano-oa. Susano-oe se ovšem jako spořádaná návštěva moc nechoval. Byl hrubý a neustálě Amatrasu urážel, Amatrasu se nakonec urazila a schovala se do jeskyně, čímž se celá Země ponořila do tmy. Susano-oe byl za trest shozen z nebes a ostatní bohové se nažili vylákat Amatrasu zpět z jeskyně ven. Bůh tesařů Taoki-no-oi-kami (někdy uváděn jako Hiko-šaširi-no-kami) postavil překrásný sál, bůh klenotníků Tama-no-ja-no-mikito vyrobil osm stop dlouhý náhrdelník z pětiset klenotů a bohyně Iši-kori-dome vyrobila překrásné klenuté zrcadlo (tak složité, že se jí to údajně podařilo až na podruhé). Bůh předků Futo-tama-no-mikoto pak šel s Amatrasu jednat. Shromáždil všechny výše zmiňované předměty, recitoval Amatrasu posvátné verše a prosil, aby již nikdy neskryla svou tvář. Až poté Amatrasu z jeskyně vyšla.
To byl pouze krátký exkurz do minulosti a různých mytologií. Pokud by snad někdo znal další případy, budu jen rád, když mě na ně upozorní.
- c -
