Terasová jeskyně v Kavčím lomu u Tetína byla od počátku trochu záhadná. I když těžba v lomu skončila již kolem roku 1907 a portál jeskyně je docela nápadný, nebyla uvedena v přehledné práci Vladimíra Homoly z konce 40. let a nebyla zmíněna ani v článku Vladimíra Lysenka z roku 1968 (Čsl. kras 19).
Dalším mystériem jeskyně byla nápadná, velmi mladě vypadající hladinová čára na jejích stěnách. Podle kousků naplavených organických zbytků je dobře patrná hlavně v přední části jeskyně. Hladinová čára je ve výšce zhruba 233 m n. m., tedy 20 m nad běžnou hladinou nedaleké řeky Berounky. Voda v řece se i za těch největších povodní (1872, 2002) zvedla "jen" o 7 až 8 metrů, tedy voda z řeky to být nemohla. Nějaké napojení na tok v Tetínské rokli vypadalo, při veškeré úctě k velikosti jeskyní v Českém krasu, také dost přitažené za vlasy. Z hladinové čáry jsme v roce 2004 odebrali naplavené ulity drobných šneků, které podle přítomnosti nedávného přivandrovalce Cecilioides acicula určil Jarda "Čáp" Hlaváč jako nejvýše pár tisíc let staré, podle zachování ulit ne však jako zcela současné (viz Český kras 30, str. 47). Řešení hádanky hladinové čáry přišlo z nečekaného směru - výzkumu kostí obratlovců.
Že jsou v závalu ve stropě tzv. Baziliščí chodbičky kosti větších obratlovců se vědělo již dávno. Baziliščí je ta první "plazivková maturita", vpravo nedaleko za vchodem do jeskyně. Ze závalu v nejtěsnějším místě plazivky občas nějaká kost či kámen vypadly, takže jsme se před Vánoci s Cajusem Diedrichem rozhodli odebrat vzorek kostí a zjistit, co tam vlastně je. Zkoumání závalu ve stropě nad sebou, v leže na zádech ve velmi těsné plazivce, je činnost skutečně velmi zajímavá. Nakonec jsme nečekaně získali mnohem větší vzorek kostí a kamení, než jsme si vůbec uměli představit. Překvapení bylo hned několik, získali jsme podstatnou část lebky a kus páteře domácího skotu a nějaké kosti z ovcí či koz. Ve stejné části závalu byly i čtyři kousky glazované keramiky, kterou Daniel Stolz předběžně zařadil do 16. až 19. století. Kosti nesou stopy po odřezávání masa nožem.
Tímto nálezem se záhada hladinové čáry vysvětlila. Jeskyně byla určitě ještě poměrně nedávno otevřena tímto komínem z povrchu. Nad jeskyní vede po okraji pole menší rokle, ze které se přívalové vody za větších dešťů občas dostávaly do jeskyně - odtud ta hladinová čára s mladými ulitami šneků. Zemědělci se potom, nejspíš při rozšiřování pole, rozhodli celý cca 15 až 17 m hluboký komín zasypat, k čemuž použili nejrůznější odpad, včetně kostí domácího zvířectva.
Zdá se, že historie dočasně otevřeného komínu se více než jednou opakovala. Cajus kromě toho novověkého nálezu našel další kosti velkých obratlovců ještě pod komínem v dómku "U Perličky". Zde se ale jedná o kosti nesrovnatelně starší. Stáří nalezených kostí koně a srstnatého nosorožce umíme určit docela přesně podle datování sintrové desky, která tyto kosti překrývá. Do jeskyně se dostaly před cca 350 až 170 tisíci lety. I tento komín se potom ucpal, zřejmě čistě přírodními procesy.
Terasová jeskyně je tedy stále zajímavá a všechna svá tajemství určitě ještě nevydala. Ostatně další mystérium je na obzoru - ta kráva z Baziliščí chodby snad byla masožravá ... (pohlédněte na poslední foto).
Podle nálezů a určení Cajuse Diedricha sepsal Karel Žák a nafotil Martin Majer
