Je tomu již více než rok, co jsem na Tetínském hradě potkal tajemného muže s kyvadélkem. Ing. Žaloudek, jak se mi představil, zde zkoumal energetická centra. Nakonec mi slíbil, že nám výsledek svého pozorování pošle. Přetiskujeme ho níže.
Úvod
Patřím k velkým obdivovatelům díla autorského týmu Kozák, Bartl, Holečková, a proto jsem s nevšedním zájmem přivítal jejich novinku Kamenný svět. Bude stejně zajímavá jako předešlé? Bude stejně čtivá a nabitá překvapivými informacemi? Pln očekávání jsem otevřel první stranu a začal číst. Nezklamal jsem se. Knihu jsem přečetl doslova jedním dechem a opět jsem se nestačil divit.
Jak už to ovšem u podobných knih bývá, na některé otázky přinesla odpověď, spoustu dalších však položila. Jsou i v okolí Tetína nějaká energetická centra? Postavili i zde dávné civilizace své menhiry? A pokud ano, mají schopnost uzdravovat lidské choroby, nebo musím i nadále léčit kožní a pohlavní nemoci až u menhiru Králov 1 poblíž Nálesí? Podobné otázky uhnízdily se v mé mysli a nebylo je možné vystrnadit. A pak mě napadlo – proč se o tom nepřesvědčit sám?
A tak jsem se jednoho slunného rána zeptal astrálních bytostí hlídajících menhiry, zda-li mi dnes povolí hovořit s kameny. Po jejich kladné odpovědi jsem sbalil jámu a kyvadlo a nic už nebránilo tomu, vydat se do terénu.
Jeskyně Turské maštale
Má první cesta vedla zákonitě k torzu jeskyně Turské (nebo též Turecké) maštale. Podle známého záhadologa Otomara Dvořáka se jedná o podzemní svatyni, ve které byl uctíván, jak již z názvu vyplývá, černý tur či černé Turecko. Díky tomu měli zřejmě dle Otomara Dvořáka páni z Tetína v erbu býka. Bohužel jeskyně i se svatyní byla, stejně jako část tetínského hradu, odtěžena na přelomu 19. a 20. století kamenolomem. Z primitivních archeologických průzkumů, které zde byly v té době prováděny, víme, že zde byly prvně v Čechách nalezeny kosti jeskynního medvěda. Podle náčrtu z té doby zde byla dokonce nalezena medvědí lebka v jednoduché kamenné schránce. Skeptičtí vědci poté označili schránku za nahodilý shluk kamenů spadlých ze stropu.
Nemohlo se ale jednat opravdu o kamennou schránku? O jednoduchý oltář užívaný k oslavě kultu medvěda? A neměl by právě zde původ medvěd v městském znaku Berouna? A ještě spousta dalších otázek mě na tomto tajemném místě napadla. Důvodem mé návštěvy Turských maštalí ovšem nebylo zkoumat medvědí svatyni. Jelikož jsem věděl, že hodnota kosmického záření je na tomto místě 1,42 nad normál, chtěl jsem si zde zkalibrovat kyvadélko. Mnou naměřená hodnota 1,41 mě přesvědčila, že je mé kyvadélko v pořádku, a tak jsem se začal rozhlížet, kam vyrazit dále.
Tetínský hrad
Stojíce čelem k Turským maštalím, obrátil jsem, veden snad vyšší mocí, své oči k nebi. Můj pohled utkvěl na skalnatém ostruhu, tyčícím se nad jeskyní. Na tom samém ostrohu, na kterém kdysi stával nevelký rozlohou, ale velký svým významem, hrad pánů z Tetína. Veden neznámou, tajemnou silou, začal jsem pomalu stoupat na ostroh. A nebyl jsem zklamán. Místo sálalo silnou pozitivní energii, což potvrdilo i mé následné měření. Pozitivní vibrace 9 z 10, kosmická energie 1,38 nad normál.
Jinak nic nenasvědčovalo tomu, že i zde mohlo být posvátné místo. Překvapení? Nikoli, vezmeme-li v úvahu bohatou stavební činnost v následujících stoletích. Pro nás je zajímavé, že byla podle pověstí na hradě pravidelně sledována bílá paní. Absurdní? Možná, pokud by šlo o bílou paní. Nezahlédli zde však náhodní pozorovatelé astrální bytost strážící svůj menhir? Nějaký starý aktilit, již dávno povalený a možná zazděný do základů hradu?
Podle p. Dvořáka byl jako protipól černého tura uctíván na vrchu Kotýz nad Koněprusy zlatý kůň. Nemohl tedy tento ostroh sloužit jako drobné obětiště cestou z podzemní svatyně v Turských maštalí ke Kotýzu? Oslepen poledním sluncem, viděl jsem náhle druidy, stoupající rozvážně a majestátně od Turských maštalí stejnou stezkou, jako já před několika okamžiky. Jen na kratičký okamžik zastavují a klaní se nedaleko stojícímu menhiru. A pak mizí, stejně jako před staletími, okolo domku pana Jíry směrem na Kotýz...
Vrchol Damilu (396,1 m .n m.)
Z hradu jsem pohlédl západním směrem k vrchu Damil, tyčícímu se majestátně nad Tetínem. Kde jinde teď pokračovat než zde, na bájném vrchu Pohled, posvátném to místě starých Slovanů. Proč si zvolila bájná Tetka právě vrchol tohoto kopce, aby zde, dle Václava Hájka z Libočan, uctívala bohyni Klimbu? Bylo to snad proto, že odtud byl hezký pohled? To byl samozřejmě žert. Ale nemohlo to být proto, že zde již dříve stávala stará keltská svatyně? Nestála dřevěná socha Klimby na místě, kde byl již dříve vztyčen menhir, který byl poté povalen. Ostatně podle Václava Hájka z Libočan zde byla pak Tetka pohřbena a na jejím hrobě byl vztyčen velký kámen. Nevrátil se pouze menhir na své původní místo?
Kosmická energie na vrcholu Damilu vyzařuje 1,32 nad normál, pozitivní vibrace praží, až jsem dostal brnění. Největší překvapení mě ale čekalo až doma, když jsem v mapě porovnal lokalizaci Damilu a Turských maštalí. Pokud totiž obě lokality spojíme úsečkou, kterou na obou krajních bodech protáhneme do nekonečna, dostáváme přímku. Náhoda?
Vzdálenost vrcholu Damilu a Turských maštalí je 1188,3 m, tedy trojnásobek nadmořské výšky Damilu. A naměřená hodnota kosmické energie, 1,32 nad normál, je zase třistakrát menší než nadmořská výška. Šokující?
V mé hlavě uzrála myšlenka tak troufalá, že jsem se až bál ji dále rozvádět. Celý netrpělivý čekal jsem na letní slunovrat, zda-li se má odvážná myšlenka potvrdí. Dny se vlekly ve stále plíživějším tempu, ale přesto pomalu směřovaly ke dni D. A pak to přišlo.
Celý netrpělivý, s nohama roztřesenýma vzrušením, podíval jsem se v pravé slunovratové poledne od hradu k Damilu. A skutečně. Je-li o slunovratu jasno a díváme-li se na Damil pod správným úhlem, svítí na něj slunce. Teď už mi zbývalo jen získat poslední důkaz pro mou hypotézu. Ten mi poskytli astrální bytosti. Zeptal jsem se jich, je-li závěr mého pozorování pravdivý. Po jejich souhlasu již nebylo o ničem pochyby. Také na Damilu bývala kdysi keltská svatyně.
- c -
