Abychom nebyli nařčeni z toho, že se jezdíme na Vratíkov jen najíst a napít, přetiskuji zde jeden z výsledků naší práce. Jedná se o článek z letošního třetího čísla časopisu Minerál.
Výskyt kalcitu ve Čmeláčí jeskyni ve Vratíkovském krasu
Michal Hejna, Tetín 10, 266 01 Beroun
Vratíkovský kras leží 3 km severovýchodně od Boskovic a jedná se o kuželový paleokras v pokročilém stadiu vývoje (Bartoněk, Hartl 1997). Kras je vyvinut v ekvivalentu devonských vilémovických vápenců Macošského souvrství, jejichž mocnost dosahuje 200 m. Významnou morfologickou dominantou krasu je pět krasových kuželů s relativní výškou nad erozní bází 23 - 70 m.
Na západním okraji severní stěny krasového kuželu č. III se nachází jeskyně č. 2009 Čmeláčí. Čmeláčí jeskyni tvoří šikmo upadající 12 m dlouhá chodba, vytvořená na poruše S-J. Ve spodní části se chodba zavírá a přechází do pouze několik centimetrů široké pukliny. V nejnižší části má tedy jeskyně skalní dno a v srážkově bohatších měsících se zde tvoří skapové jezírko. Blíže vchodu je původní dno překryto mladšími jílovými sedimenty. Celkové převýšení jeskyně činí 5 m.
Při revizní návštěvě jeskyně bylo cca 1 m nad bází jeskyně v roce 2004 nalezeno v jílových sedimentech větší množství volných krystalů kalcitu. Jednalo se o kalcity o velikosti od jednoho do deseti centimetrů. Krystaly se nacházely samostatné nebo ve srůstech několika kusů. Tyto krystaly jsou povlečeny vrstvou mladší generace kalcitu, která na téměř celém povrchu krystalu zakrývá původní krystalové tvary. Povrch obou generací kalcitu je silně erodovaný.
Ze sběratelského hlediska se jistě nejedná o nijak raritní nález a vratíkovské kalcity se chloubou mineralogických sbírek asi nestanou. Výraznou roli však sehrály při poznání geneze a vývoje Vratíkovského krasu. Až dosud se předpokládalo, že zdejší jeskyně vznikly vodní korozí při působení klasického modelu meteorická voda - ponor - tvořící se podzemní chodby - vývěr (Bartoněk, Hartl 1997).
Kalcity ve Čmeláčí jeskyni ovšem vznikaly z teplovodních roztoků. Na podobných kalcitech z Českého krasu, resp. z koněpruské oblasti bylo dokázáno, že mohou vznikat už za teplot kolem 40 C (Bosák, Hladil 2006). To ovšem odpovídá teplotě směsi meteorické a termální vody. Teplota termálních roztoků tedy musela být nepoměrně vyšší.
Tyto termální roztoky stoupaly po otevřených puklinách vzhůru a míšením s podzemními meteorickými vodami vytvářely agresivní roztok, rozpouštějící okolní vápenec. Tím vytvářely dutiny, které ve svém výsledku ani nemusely být (a v případě Čmeláčí jeskyně ani nebyly) otevřeny na povrch. V tomto prostředí také docházelo k růstu krystalů. Koroze na povrchu kalcitu svědčí o tom, že celá jeskyně byla po svém vzniku dlouhý čas vyplněna studenou vodou.
Zatímco tvorba krasových kuželů je spojena se spodnokřídovým tropickým klimatem bohatým na srážky (Bartoněk,Hartl 1997), termální krasovění je vázáno spíše na zvýšenou tektonickou aktivitu provázenou vyšším tepelným tokem. V době formování kuželů už musela jeskyně existovat a při modelaci terénu a erozi vápenců byla otevřena na povrch. Až po tomto období byla také jeskyně zanesena jíly a dalšími nezpevněnými sedimenty.
Nejen Čmeláčí jeskyni a její kalcity, ale i celý Vratíkovský kras je nyní nutné podrobit podrobnější revizi. Pokud se potvrdí nynější domněnky, probíhaly zde minimálně dva na sobě nezávislé typy zkrasovění: nejen korozní spojené i z celkovým formováním dnešního kuželovitého charakteru krasu, ale i na termální bázi
Použitá literatura:
Bartoněk J., Hartl L. (1997): Kras - Boskovice, str. 1-112
Bosák P., Hladil J. (2006): Special diagenetic and hypergenic featuresin the Koněprusy Limestone, Koněprusy deposit, Barrandian - nepublikováno, str. 1-60
