Dobová ilustrační fotografie, znázorňující způsob šíření ostružiníku po Krasu.

To hledání jeskyní a kaveren po vesnicích je o něco příjemnější. Registrování takových objektů probíhá tak, že se nám nabídne nějaký průvodce, který nás pak vodí po vesnici ("Nazdar, prý máš na zahradě nějakou propast." "Jo, támhle v rohu, mám do ní zavedenou dešťovou kanalizaci, budete pít víno nebo slivovici?". Nakonec průvodce prohlásí, že má doma taky pěkné podzemí, a skončíte u něj ve sklípku.

Jinak ovšem není pátrání ve vesnici moc úspěšné. Když už tam nějaká propast či kaverna byla, obvykle už je zavalená či zasypaná. Tak v Kostanjevici se nachází pouze malá, 3,5 m hluboká propástka sloužící jako vyústění (naštěstí) dešťové kanalizace a jedna 135 m hluboká propast v křoví u cesty přikrytá betonovým poklopem (scéna vypadá asi tak, že tři Češi a tři Slovinci stojí na cestě a moudře pokyvují hlavou, jeden Slovinec neúspěšně bloumá křovím s krumpáčem a z protilehlého domku z balkonu pokřikuje postarší manželský pár: "Musíš víc doleva." "Prosimtě, doleva, to tam bude ještě zítra. Musíš doprava.")

Pokud byly v intravilánu nějaké vojenské kaverny, jsou zpravidla již zasypány a nikdo si nepamatuje, kde byly. Tato kaverna je v rámci Vojščice výjimkou. Za války v roce 1991 ji místní opět vykopali a vybudovali v ní provizorní kryt pro případ bombardování blízké Gorice.

Nevyčerpatelné je spektrum využití pozůstatků po 1. sv. válce. Na fotografii vidíme starou helmu na ořešáku, sloužící coby zábrana proti veverkám. Majitel ořešáku již nežije, strom mírně zesílil a veverky mají orgie.

Stará cisterna na vodu. V době před 1. světovou válkou bylo jediným způsobem obstarávání vody zachycování deště do podobných cisteren. Co stačilo pár desítkám vesničanů, nemohlo postačit mnohatisícové armádě, a tak jednou z mála pozitivních věcí, které oblasti válka přinesla, byl vodovod. Na snímku stará cisterna na okraji Vojščice.