Na Křivoklátsku je ale ve skutečnosti drobných pseudokrasových dutin více. Václav Cílek kdysi psal o pseudokrasových jevech na Vraní skále u Svaté (Český kras 15, 70–71). I v některých dalších buližníkových kamýcích se dají najít krátké dutiny. Systematicky je zatím nikdo nezpracoval a otázka je, zda to vůbec má nějaký smysl. Naprostá většina jich totiž nepřesahuje délku několika metrů.

Jen zcela ojediněle lze na Křivoklátsku nalézt nevelké přirozené podzemní dutiny vázané na další typy hornin. Jedním z takových míst je Holý vrch (572,1 m n. m.), nacházející se zhruba 2 km severně od Drozdova. Geologicky je tento kopec docela zajímavý, protože tady můžeme přímo pozorovat nasedání ordovických usazenin na starohorní buližníky, v geologické terminologii ordovickou mořskou transgresi. Místy (například na skalnaté vyhlídce zhruba 500 m západně od vrcholu Holého vrchu) lze přímo v transgresní ploše vidět buližníky opracované ordovickým mořským příbojem do valounů. V úseku mezi touto vyhlídkou a vrcholem Holého vrchu upadají usazeniny nejstaršího ordoviku (pískovce a slepence třenického souvrství) šikmo k jihu a místy zde vytvářejí na severní straně hřebene nápadné převisy. Jedna z pseudokrasových dutin, plazivka s průleznou délkou 2,5 m a malou dutinou na konci, se nachází v ordovických horninách právě nedaleko největšího převisu. Kromě pár pavouků v ní bohužel není nic zajímavého a naděje na pokračování je také mizivá. Na Holém vrchu se jedná o pseudokras prakticky bezvýznamný, který stojí za zmínku spíše jako kuriozita. Morfologie hřebene Holého vrchu, tvořeného dvěma typy pevných křemitých hornin, starohorními buližníky a ordovickými křemenci, silicity, pískovci a slepenci, je ale pozoruhodná a návštěva skalnatého hřebene rozhodně není ztrátou času.