Jsem alergický na pojem záhadolog. Bývaly doby, kdy platilo, že odborná složená slova mají být ze stejného jazyka. Lepší by byl tedy název záhadoslovec, vzor bohoslovec. Ale to už by z toho byl tumpach každý. I přesto jsem si knihu vypůjčil a pozorně přečetl.
Na první pohled se jedná o publikaci, která je velice potřebná. Najde si svoje čtenáře, viděl jsem chodit po Tetíně turisty s knihou O.Dvořáka v ruce. Pro člověka neznalého reálií je kniha nabita řadou zajímavostí. Pak ale kniha narazí na čtenáře, který je drobet poučen. Nebo si chce vygooglovat další informace -a ouha.
Hned po úvodu narazí čtenář na str.7 na fotografii skal nad Tomáškovým lomem u Srbska. Fotka je označena jako tetínské skály. Ta samá chyba se opakuje na str.161. Zde se jedná o chybu lektora, zřejmě jedna fotka vypadla. Navíc situace je podobná, skála s drážním domkem a obloukem řeky.
Při popisu Mořiny je vidět, že autor vaří ze starších surovin. Pro záhadoslovce záhada jak vrata- lebky uložené ve zdech kostela sv. Stanislava, publikováno tuším ve sborníku Český kras.
Na straně 78 zabloudí autor do jeskyně Javorka, jejíž chodby jsou zaneseny sutí a jílem. Hergot, to s tím jeskyňáři nemůžete něco udělat, ať se někam dostanete (pro nepoučené- v současné době spletitý systém propastí a chodeb s velkým vertikálním rozpětím a celkovou délkou větší než Koněpruské jeskyně).
Na stejné straně uvádí pověst o dravcích, keří požírali neznámá zvířata, podobná trilobitům. Vyklubal se z nich listonoh jarní, dle O.Dvořáka potvora o délce 10-15 cm. Při četbě mne napadlo- jestlipak moje chudé předky někdy napadlo obohatit si jídelníček takovýmhle hovadem? Jedlo se všechno, zpěvné ptactvo, ježci, vrány, bída je bída. A tahle potvora to by bylo něco do hrnce. Naštěstí zde máme internet- listonoh jarní, délka 25-40 mm, možná s nějakými brvami větší délka. Kterýže druh ptáka dle O.Dvořáka se ráchal v jarních loužích a honil se za touhle žouželí?
Na straně 108 popisuje autor spečené valy na hradišti V kozle. Jako doporučenou četbu bych navrhoval Slepé uličky archologie o K.Sklenáře. Mýtus spečených valů byl přesvědčivě vyvrácen pokusy. Opět pro záhadoslovce - co pověst o koženém či provazovém mostě z hradiště V kozle k Tetínu. Zde se jasně ukazuje spojení českých pohanů s předkolumbovskými kulturami v Andách, kde jsou podobné stavby běžné. To je téma, které zde ještě nebylo.
Na straně 151 pověst o studni V trávníkách, kam v roce 1835 spadlo dobytče a pastýři nalezli chodbu k řece. V současné době známe místní název V zahrádkách. Pod tímto místem se nachází jeskyně Terasová s komínem z povrchu, v jehož výplni se našla kosti hovězího dobytka ze století osmnáctého. A od ústí komína vede chodba k řece...
Dále se na str. 151 nachází jeden z největších objevů O.Dvořáka. Tetínští chlapci několik měsíců honili lišku, až nalezli j. Martina. Když pominu, že se jednalo o mladé speleology a jednou z indicií, která je přivedla do jeskyně, byla bývalá liščí nora. O. Dvořák zde objevil skrytý symbol, uctívání lišky, lišáka Feriny z ruských pohádek, či kojota z pověstí indiánských. Nebo by možná stačilo, aby si přečetl Pověsti Zlatého koně od V.Palivce. Z Kotýzu je zde pověst o mysliveckém mládenci, jež se honil za liškou a objevil jeskyni na Kotýzu.
To jsem vypsal jen chyby, jež jsou pro mne očividné. Detailní zkoumání všech míst jsem nedělal. O.Dvořák v předmluvě se omlouvá odborníkům za případné nalezené chyby, že píše pro širší veřejnost. Nejsem odborníkem, považuji se tedy za širší veřejnost. Takže pokud autor nechce recenzovat od veřejnosti, doporučoval bych tuto formulaci: "Pokud se tato kniha dostane do ruky odborníkům, omluvte prosím drobné chyby. Pokud je čtenářem někdo z vejnosti, omlouvám se za drobné chyby. Moje kniha je určena pro blbce."
Smrťák
