Terasová jeskyně mezi čtyřskovkařkami

Do roku 2021 vstupovala Terasová jeskyně s délkou 393 m a práce soustředěné hlavně do Sondy měly za cíl jednak objevit Smrťákem vysněné spodní patro, jednak překonat hranici 400 m. Zatímco spodní patro se nám zatím skrývá a oba směry, kterými jsme to zkoušeli, se zavírají do stěží průlezné chodby, hranice 400 m dosáhla úderná jednotka ve složení Tod (lopatka, vedoucí oddělení těžby a přípravy), Smrťák (rumpál, senior manager vertikální dopravy) a Cimbál (barel, manažer horizontální dopravy) v noci z 5. na 6. května.

Krátce po překonání významného milníku jsme chtěli navázat na Giuseppe Verdiho, který složil na počest otevření Suezského průplavu operu Aida, ale žádné oslavné dílo nás nenapadlo, tak jsme aspoň složili nářadí do vaku.

A vzhledem k tomu, že slabý je ten, kdo ztratil v sebe víru, a malý je ten, kdo malý má cíl, vyhlašujeme útok na pětistovku.

Tod směle vyhlíží dalších sto metrů.

Majerovo houbařské okénko

Náš skupinový znalec hlemýžďů Martin Majer si rozšířil kvalifikaci a cesty k jeskyním si začal zpříjemňovat houbařením. Prvním výsledkem jeho chvályhodné činnosti je výstava fotografií, na které se Martin podílel s mykologem Oldřichem Jindřichem.

Více informací na odkazu:

https://www.berounskyregion.cz/2021/05/07/houby-berounska-a-horovicka-jsou-k-videni-v-palackeho-ulici/

Na snímku B. Vrabcové vidíme mistra při práci, kdy zároveň předává nezištně své zkušenosti a znalosti nastupující generaci.

Dubnový sumář

V dubnu se konečně částečně oteplilo a uvolnilo a projevilo se to i na naší aktivitě.

V rámci sedmi pracovních akcí na základně se podařilo vybetonovat opěrnou zeď, svázat postiženou stěnu ocelovými svorníky, postavit na počest náčelníkových šedesátých pátých narozenin totem, spravit taras a dodělat spoustu dalších drobností.

Sedm kopacích akcí tradičně nepřineslo žádný výrazný posun, tak aspoň dvě mapovací akce obohatily náš archív o některé aktuální mapy.

Jako bonus pak proběhly tři dokumentační akce v blízkém pseudokrasu, abychom si uvědomili, jaký je ten pseudokras proti našemu krasu nuda.

Na přiloženém snímku je neúspěšný boj auta se stavebním materiálem o vyjetí na boudu, úspěšný boj Jirky s tarasem a něco pseudokrasu od Ivana. Bóži a Martina.

Výzkum lidské lebky z Koněpruských jeskyní přinesl zajímavé výsledky

Každý pozorný návštěvník si z prohlídky Koněpruských jeskyní přinese informaci, že kromě kostí nosorožce či jelena byla v jeskyni nalezena i lidská lebka stará 20 000 let.

Petr Velemínský z Národního muzea a Jaroslav Brůžek z Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity iniciovali nedávno nový výzkum lebky, jehož výsledky byly tento měsíc publikovány v časopisu Nature Ecology and Evolution. Pro běžného čtenáře je ovšem stravitelnější blog jednoho z členů týmu, Cosimo Postha z University of Tübingen, který popisuje celý výzkum čtivou, téměř detektivní formou.

K čemu tedy tým dospěl? Prvním krokem byla revize určení stáří radiokarbonovou metodou. Měření proběhlo na třech různých místech po celé Evropě a přineslo opravdu překvapivý výsledek. Nezávislá měření totiž ukázala stáří lebky na 27 tis. let, 34 tis. let a 19. tis. let, což je při faktu, že v ideálním případě se chyba měření pohybuje kolem 1%, opravdu hodně veliký rozptyl. Vysvětlení přišlo s rozluštěním DNA vzorku, kdy bylo kromě lidské DNA nalezeno i DNA recentních krav, pocházející pravděpodobně z konzervačních přípravků z 50. let 20. století, z konzervace lebky po jejím nalezení.

Skutečné stáří tak přineslo až rozluštění mitochondriální DNA, které ukázalo, že stáří lebky je 45 tis. let. Co to znamená? Nejstarší úspěšně sekventovaný genom člověka moderního typu mimo Afriku pocházel z doby před 45 tis. let z nálezů ze Sibiře. Lebka z Koněpruských jeskyní se tak řadí po jeho bok. Sibiřské nálezy ovšem byly tvořeny pouze fragmenty kostí, takže až v tomto případě máme DNA spojenou s téměř kompletní lebkou a máme tedy jasnou představu o podobě tehdejšího člověka.

Ještě zajímavější je ale interpretace nálezu. Z dosud provedených analýz DNA lidských pozůstatků starších 40 tis. let vyplývá, že se od větve našich afrických předků odpojili dříve než my, dnešní obyvatelé Evropy. Skoro to vypadá, jako by s vymizením neandertálců před cca 40 tis. lety zmizela i první vlna kolonizátorů z Afriky a my jsme byli potomky až té další, úspěšnější. Autoři zde naznačují možnou spojitost s erupcí supervulkánu v italské Kampánii před 39 tis. lety.

Každopádně ať už tomu tak bylo nebo ne, Český kras si připisuje další významný objev, i když tentokrát se sedmdesátiletým zpožděním.

 

Originální článek najdete na:

https://natureecoevocommunity.nature.com/posts/a-bumpy-ride-to-the-re-discovery-of-zlaty-kun?utm_source=newsletter_mailer&utm_medium=email&utm_campaign=newsletter

Březnový sumář

Nespornou výhodou tetínských jeskyňářů během březnových kovidových omezení bylo, že někteří jeskyňáři a jeskyně se nacházejí v tom samém tetínském katastru. Většinu března tak táhli akce tetínští obyvatelé a jednalo se tak většinou spíše o skromně obsazené poloakce. I tak jsme ale zvládli:

- deset kopacích akcí, vedoucích mimo jiné k objevu nové 4 m hluboké propasti kdesi kýmsi

- osm pracovních akcí na boudě začínajících zvelebováním boudy a po objevu nové praskliny ve zdi přecházející do záchranných akcí

- jednu mapovací akci

- dvě akce s geodetickou GPS na zaměření vchodů jeskyň a okolní situace

Smrťák pracoval po celou dobu tak intenzivně, že je na všech fotkách rozmazaný. Ostře se ho podařilo zaznamenat pouze při odpočinku.

 

Únorový sumář

V měsíci únoru pokračovaly restrikce díky koronaviru a s nimi práce v malých skupinkách, s rodinnými příslušníky apod.

Přesto/i proto proběhlo:

Deset kopacích akcí

Tři povrchové akce s termokamerou, bohužel bez nějakých nadějných nálezů

Dvě fotoakce

Pro potěchu oka níže pestře zbarvený vchod do Bišilu na výstupu z termokamery.

Ocenění pro knihu Podzemní památky středních Čech

S radostí oznamujeme, že kniha Podzemní památky středních Čech, na které se spolu s Václavem Cílkem autorsky podíleli i naši členové Martin Majer a Lukáš Falteisek, získala prestižní mezinárodní Cenu Egona Ervína Kische.

Cena je udělována od r. 1992 českým a slovenským spisovatelům za literaturu faktu. Patronaci nad cenou drží Obec spisovatelů a Asociácia organizácií slovenských spisovateľov.

Gratulujeme.

Lednový sumář

V měsíci lednu pokračovaly restrikce díky koronaviru a s nimi práce v malých skupinkách, s rodinnými příslušníky apod.

I přesto jsme v měsíci lednu zvládli:

Sedm kopacích akcí

Jednu geodetickou akci na zaměření vchodů některých jeskyní v 18. oblasti

Tři mapovací akce

Jednu fotografickou akci

 

Níže Uzlova fotografie něčeho, co jevilo jako náznak objevu. Jak to dopadlo, se dozvíte v únorovém přehledu.

Jak netopýři přetvářejí a vytvářejí jeskyně

Tedy ne že by se jednalo o nějakou převratnou novinku, ale pokud někdo nesleduje časopis EOS pravidelně, můžeme se mu zdát, že na ten článek narazí s pětiletým zpožděním, jako se to stalo mě (nemluvě o tom, že jsou lidé, kteří na něj nenarazí nikdy). O co jde? Vědci zjistili, že netopýři můžou významně promlouvat (samozřejmě obrazně) do vývoje jeskyní.

Těch našich pár netopýrů s jeskyněmi asi moc neudělá, ale pokud jsou jich stovky tisíc, jako v případě jeskyně Gomantong na Borneu, už se jejich působení projeví. Netopýři zde (a samozřejmě nejen zde) ovlivňují jeskyni dvěma způsoby. Kromě toho, že stropy jeskyně pokrývají tato obrovská kvanta jedinců, zemi pod nimi pokrývá až 12 m mocná vrstva guana. Guano tvoří ideální podmínky pro bohatý ekosystém s desetitisíci stonožek, švábů a dalšího hmyzu. Ti guáno rozkládají za vzniku kyseliny dusičné a fosforečné, které postupně erodují skalní stěny.

Druhým a možná ještě významnějším činitelem je dech netopýrů. Netopýři vydechují teplý vzduch obohacený CO2, který stoupá, naráží na strop a stěny, kde se ochladí a kondenzuje. Reakcí s vodou se vytváří kyselina uhličitá, která eroduje vápenec.

Oba pochody jsou celkem intuitivní a nepřekvapivé. Vědci se ale poprvé snažili je kvantifikovat a vyšlo jim, že na místech, kde se vyskytuje opravdu vysoká hustota netopýrů (bez bližší specifikace, co to obnáší) se může jeskyně takto rozšířit až o 1 m za 30 000 let.

Odkaz na originál článku i s pěknými videi je zde:

https://eos.org/articles/how-bat-breath-and-guano-can-change-the-shapes-of-caves