Petrbokův memoriál

V sobotu 19.5.2021 se uskutečnil 56. ročník Petrbokova memoriálu a tetínští jeskyňáři zde zanechali nesmazatelnou stopu, když opanovali všechny kategorie s výjimkou nejpomalejšího závodníka. Radost nám nemůže kazit ani fakt, že se závodu nezúčastnil ani jeden náš člen a opět nás reprezentovali zdomácnělí přátelé a sousedi.

Naše sportovní výkladní skříň, Tetínské matky, se tentokrát obešel bez tradičních opor Ireny a Jindřišky, ale jejich místo úspěšně zaplnili Radek Jelen a Michal Šesták. Společně s letitými členy (co do účastí, ne věku) Luckou a Hankou se jim podařilo zvítězit v kategorii družstev.

Michal ovládl kategorii mužů, Lucka před Hankou kategorii matek a Máří, donedávna náš člen, zvítězila v kategorii žen.

Jen tak dál, jsme na vás hrdí.

 

Na fotografii Martina Majera na startu 3. etapy v Srbsku si povšimněme hlavně Radka, jak mazaně útočí z nejzadnějších pozic.

Květnový sumář

Za měsíc květen máme na svědomí:

šest kopacích akcí, které vedly mimo jiné k objevu dvou nových jeskyní

dvě fotografické akce

dvě výpravy do pseudokrasu

slavné vystoupení na Petrbokově memoriálu, kterému věnujeme samostatný článek

iniciaci a spolupráci na jednom archeologickém průzkumu

 

Jako tradiční doplňující fotografii jsem chtěl původně použít jednu, jež ukazuje výsledek práce sehraného týmu, který nemá jediný slabý článek. Na té fotografii najdeme Markétu s Bóžou kterak odvážně pózují v ústí jedné propasti. Za zmínku zde stojí Martinovy fotografické zkušenosti a genialita s nimiž vytvořil unikátní kompozici a díky synergii mezi ním a oběma modelkami se mu podařilo zachytit jeskyňářskou zarputilost obou děvčat a přitom neupozadit, ale naopak ještě zvýraznit jejich krásu. Nemalý podíl na fascinujícím výsledku fotografie měl i Jirka s rafinovaným využitím protisvětla a Cimbál s rafinovaným odemknutím jeskyně.

Nakonec ale přikládáme jinou fotografii. Jedná se o vítězný snímek z prestižní soutěže Vyfoť svého oblíbeného jeskyňáře u nickamínku. Markétě posíláme gratulaci.

Terasová jeskyně mezi čtyřskovkařkami

Do roku 2021 vstupovala Terasová jeskyně s délkou 393 m a práce soustředěné hlavně do Sondy měly za cíl jednak objevit Smrťákem vysněné spodní patro, jednak překonat hranici 400 m. Zatímco spodní patro se nám zatím skrývá a oba směry, kterými jsme to zkoušeli, se zavírají do stěží průlezné chodby, hranice 400 m dosáhla úderná jednotka ve složení Tod (lopatka, vedoucí oddělení těžby a přípravy), Smrťák (rumpál, senior manager vertikální dopravy) a Cimbál (barel, manažer horizontální dopravy) v noci z 5. na 6. května.

Krátce po překonání významného milníku jsme chtěli navázat na Giuseppe Verdiho, který složil na počest otevření Suezského průplavu operu Aida, ale žádné oslavné dílo nás nenapadlo, tak jsme aspoň složili nářadí do vaku.

A vzhledem k tomu, že slabý je ten, kdo ztratil v sebe víru, a malý je ten, kdo malý má cíl, vyhlašujeme útok na pětistovku.

Tod směle vyhlíží dalších sto metrů.

Majerovo houbařské okénko

Náš skupinový znalec hlemýžďů Martin Majer si rozšířil kvalifikaci a cesty k jeskyním si začal zpříjemňovat houbařením. Prvním výsledkem jeho chvályhodné činnosti je výstava fotografií, na které se Martin podílel s mykologem Oldřichem Jindřichem.

Více informací na odkazu:

https://www.berounskyregion.cz/2021/05/07/houby-berounska-a-horovicka-jsou-k-videni-v-palackeho-ulici/

Na snímku B. Vrabcové vidíme mistra při práci, kdy zároveň předává nezištně své zkušenosti a znalosti nastupující generaci.

Dubnový sumář

V dubnu se konečně částečně oteplilo a uvolnilo a projevilo se to i na naší aktivitě.

V rámci sedmi pracovních akcí na základně se podařilo vybetonovat opěrnou zeď, svázat postiženou stěnu ocelovými svorníky, postavit na počest náčelníkových šedesátých pátých narozenin totem, spravit taras a dodělat spoustu dalších drobností.

Sedm kopacích akcí tradičně nepřineslo žádný výrazný posun, tak aspoň dvě mapovací akce obohatily náš archív o některé aktuální mapy.

Jako bonus pak proběhly tři dokumentační akce v blízkém pseudokrasu, abychom si uvědomili, jaký je ten pseudokras proti našemu krasu nuda.

Na přiloženém snímku je neúspěšný boj auta se stavebním materiálem o vyjetí na boudu, úspěšný boj Jirky s tarasem a něco pseudokrasu od Ivana. Bóži a Martina.

Výzkum lidské lebky z Koněpruských jeskyní přinesl zajímavé výsledky

Každý pozorný návštěvník si z prohlídky Koněpruských jeskyní přinese informaci, že kromě kostí nosorožce či jelena byla v jeskyni nalezena i lidská lebka stará 20 000 let.

Petr Velemínský z Národního muzea a Jaroslav Brůžek z Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity iniciovali nedávno nový výzkum lebky, jehož výsledky byly tento měsíc publikovány v časopisu Nature Ecology and Evolution. Pro běžného čtenáře je ovšem stravitelnější blog jednoho z členů týmu, Cosimo Postha z University of Tübingen, který popisuje celý výzkum čtivou, téměř detektivní formou.

K čemu tedy tým dospěl? Prvním krokem byla revize určení stáří radiokarbonovou metodou. Měření proběhlo na třech různých místech po celé Evropě a přineslo opravdu překvapivý výsledek. Nezávislá měření totiž ukázala stáří lebky na 27 tis. let, 34 tis. let a 19. tis. let, což je při faktu, že v ideálním případě se chyba měření pohybuje kolem 1%, opravdu hodně veliký rozptyl. Vysvětlení přišlo s rozluštěním DNA vzorku, kdy bylo kromě lidské DNA nalezeno i DNA recentních krav, pocházející pravděpodobně z konzervačních přípravků z 50. let 20. století, z konzervace lebky po jejím nalezení.

Skutečné stáří tak přineslo až rozluštění mitochondriální DNA, které ukázalo, že stáří lebky je 45 tis. let. Co to znamená? Nejstarší úspěšně sekventovaný genom člověka moderního typu mimo Afriku pocházel z doby před 45 tis. let z nálezů ze Sibiře. Lebka z Koněpruských jeskyní se tak řadí po jeho bok. Sibiřské nálezy ovšem byly tvořeny pouze fragmenty kostí, takže až v tomto případě máme DNA spojenou s téměř kompletní lebkou a máme tedy jasnou představu o podobě tehdejšího člověka.

Ještě zajímavější je ale interpretace nálezu. Z dosud provedených analýz DNA lidských pozůstatků starších 40 tis. let vyplývá, že se od větve našich afrických předků odpojili dříve než my, dnešní obyvatelé Evropy. Skoro to vypadá, jako by s vymizením neandertálců před cca 40 tis. lety zmizela i první vlna kolonizátorů z Afriky a my jsme byli potomky až té další, úspěšnější. Autoři zde naznačují možnou spojitost s erupcí supervulkánu v italské Kampánii před 39 tis. lety.

Každopádně ať už tomu tak bylo nebo ne, Český kras si připisuje další významný objev, i když tentokrát se sedmdesátiletým zpožděním.

 

Originální článek najdete na:

https://natureecoevocommunity.nature.com/posts/a-bumpy-ride-to-the-re-discovery-of-zlaty-kun?utm_source=newsletter_mailer&utm_medium=email&utm_campaign=newsletter

Březnový sumář

Nespornou výhodou tetínských jeskyňářů během březnových kovidových omezení bylo, že někteří jeskyňáři a jeskyně se nacházejí v tom samém tetínském katastru. Většinu března tak táhli akce tetínští obyvatelé a jednalo se tak většinou spíše o skromně obsazené poloakce. I tak jsme ale zvládli:

- deset kopacích akcí, vedoucích mimo jiné k objevu nové 4 m hluboké propasti kdesi kýmsi

- osm pracovních akcí na boudě začínajících zvelebováním boudy a po objevu nové praskliny ve zdi přecházející do záchranných akcí

- jednu mapovací akci

- dvě akce s geodetickou GPS na zaměření vchodů jeskyň a okolní situace

Smrťák pracoval po celou dobu tak intenzivně, že je na všech fotkách rozmazaný. Ostře se ho podařilo zaznamenat pouze při odpočinku.

 

Únorový sumář

V měsíci únoru pokračovaly restrikce díky koronaviru a s nimi práce v malých skupinkách, s rodinnými příslušníky apod.

Přesto/i proto proběhlo:

Deset kopacích akcí

Tři povrchové akce s termokamerou, bohužel bez nějakých nadějných nálezů

Dvě fotoakce

Pro potěchu oka níže pestře zbarvený vchod do Bišilu na výstupu z termokamery.

Ocenění pro knihu Podzemní památky středních Čech

S radostí oznamujeme, že kniha Podzemní památky středních Čech, na které se spolu s Václavem Cílkem autorsky podíleli i naši členové Martin Majer a Lukáš Falteisek, získala prestižní mezinárodní Cenu Egona Ervína Kische.

Cena je udělována od r. 1992 českým a slovenským spisovatelům za literaturu faktu. Patronaci nad cenou drží Obec spisovatelů a Asociácia organizácií slovenských spisovateľov.

Gratulujeme.