Do roku 2026 jsme vykročili:
Čtyřmi pracovními akcemi na našich lokalitách
Dvěma dokumentačními akcemi
Jedním výjezdem do nedalekého nekrasu
Asistencí při sčítání netopýrů
Výroční schůzí

Výroční schůze 2026 (foto J. Pohunek)
Do roku 2026 jsme vykročili:
Čtyřmi pracovními akcemi na našich lokalitách
Dvěma dokumentačními akcemi
Jedním výjezdem do nedalekého nekrasu
Asistencí při sčítání netopýrů
Výroční schůzí

Výroční schůze 2026 (foto J. Pohunek)
Na konci roku už jsme jen vyklusávali, ale i tak jsme zvládli:



Míša Tučný zpíval, že „ani sníh ani mráz na fešáky neplatí“. V prosinci nás nezastavily mráz, hromady holubího trusu ani vánice a metelice (fota Uzel, M. Majer a Cimbál).
Stará pranostika praví, že jaký listopad, takový březen. Uvidíme. Pro budoucí porovnání jsme v listopadu:


Dvakrát zakončení jeskyňářského dne, toliko jednou před Tetínskou propástkou, jednou na ostrově Sokotra (fota Cimbál a M. Novák).
Letos jsme společně se ZO ČSS 1-04 Zlatý kůň pořádali tradiční Setkání jeskyňářů. Na louce pod Zlatým koněm se od 10. do 12. října sešlo zhruba 120 jeskyňářů, kteří měli možnost navštívit lokality v okolí Koněprus a Velkolom Čertovy schody. V rámci večerních promítání jsme úspěšně pokřtili publikace „Jeskyně Martina v Českém krasu, padesát let výzkumů“ a „Krápníky mého života.“
Několik momentek ze Setkání od Přebrala je k vidění níže.











Druhou polovinu prázdnin jsme trávili:
Není to žádný zázrak, ale jsou prázdniny, že?


Kavčí lom se mění, Smrťák zůstává (foto Uzel) a teď již tradiční porcování sýra u Bernda (foto Uzel)