9.7.2021 – den první
Ve čtvrtek se scházíme v podvečer u Standy doma v Českých Budějovicích a vyrážíme autem směr Lofer ve složení Bernd, Lars, Standa. V malém penzionu v Lofru se s námi na večer u českého piva potkala většina členů přípravné expedice z Frankfurtu. Pozorování noční bouřky nad horami Loferer Steinberge z balkonu penzionu pak blesků za sklem auta, kde jsme někteří spali.
V pátek sraz v 8 hodin na parkovišti. Počasí příjemné, po bouřce chládek. Pod vedením Oliho balíme výbavu, 18ti členná výprava (Fred, Soline, Marvin, Lorenz, Lenka, Standa, Tonia, Bernd, Lars, Oli, Petr, Daniel F., Max, Miche, Laura, Patrick, Lily + Daniel = 18) se posouvá směrem k chatě Schmidt-Zabierow-Hütte ležící ve výšce 1966 m n. m.
Převýšení 1000 m s 22-25 kg na zádech česká sekce zvládla za 3h15 což se prý dá kvalifikovat jako dobrá kondice.
Po obědě vynáška zásob do jeskyňky expedičního kempu pro jeskyni Lofer. Pozorování krasových jevů, Oli dělá průvodce, vypráví místní legendy. Návrat do chaty, povídání a popíjení, plánování dalšího dne.
10.7.2021 – den druhý
V sobotu vyrážíme ve složení Bernd, Lars a Standa na doporučení Petra ke Kreuzhohle (Křížová jeskyně) a výš, abychom obhlédli stav jeskyně Eiskeller (Ledový sklep), prý jestli někam nepokračuje. Vchod otvor 20 m2, 10m slanění, stav sněhu v jeskyni příznivý, výsledek už méně. Potvrzuje se, že jeskyně nikam dál nevede.
Počasí nám přeje, a proto pokračujeme v průzkumu okolí, kde bylo pár malých nepříliš hlubokých puklin.
Poté si níž u Kreutzhole jsme dáváme rozchod a každý pátrá ve stěně na vlastní pěst. Standa v leže na jednom místě ve stínu pod kamenem. Bernd mizí jako kamzík s Larsem v patách. Já jdu k zajímavému převisu sněhu, nad kterým ční výrazný černý flek. Po šplhání v suti a kamenité stráni docházím k místu, které se ukazuje jako můj první objev. 20ti metrová horizontální jeskyně, jméno dostává po místním Hauschen (Domeček). Bernd a Lars následně provádějí kolaudaci.
Pořád nemáme dost a u ferratové cesty od Kreuzhohle k chatě se přímo nabízí díra s modrým označením V4Y. Prý tam nikdo z frankfurtské skupiny za ta leta nevlezl a nebyla zmapovaná. To zní podezřele. Bernd se nenechá dlouho přemlouvat. Je pět odpoledne, do večeře času dost. Slaňuje Standa, pak já, a nakonec přemlouváme i Bernda. Ukazuje se, že jde o pěknou prostoru se vstupem přes zajímavou propast. Uvnitř suťové pole, za nim další propast, odkud vane průvan. Skvělý program na další den, věci si rovnou necháváme u jeskyně. Aby toho nebylo málo, Bernd při návratu z cesty zpozoruje ve stěně další zajímavý tmavý flek se sněhem. Večer je plodný – bouřka, trhanec (Kaiserschmarrn), sdílení zážitků, rychlokurz mapování od Petra.
11.7. – den třetí
V neděli prší, nový mapovací tým ve stejném složení z předchozího dne míří rovnou k V4Y. Naštěstí po bouřce nacházíme všechny věci a mapujeme, co jde. Ukazuje se, že perspektivní propast je bez perspektivy. Přesto se zdá, že jeskyně nekončí, protože ten průvan tam je a pokračování těžko dostupné taky. Odkládáme další bádání na jindy a jdeme se ohřát za Berndovým flekem.
Celá stěna okolo fleku je nevýznamně děravá. Z fleku se ale naštěstí klube objev pojmenovaný Opahohle (Dědečkova jeskyně). Totižto objevitel jeskyně se stál pár dnů před výpravou novopečeným dědečkem. Jeskyně opravdu pěkná, zelenkavá, vstup s okénkovým výhledem na chatu. Na rozdíl od většiny jeskyni pokračuje směrem vzhůru. Průzkum a mapu si necháváme na příště.
Kolem páté hodiny se tým spokojeně vydává na večeři do chaty.
Poslední večer sušení výbavy, povídání u piva, hledání kamarádů na fotkách v kronikách, sdílení zážitků, krásný západ slunce.
12.7. – den čtvrtý
Pondělí ráno balíme a sledujeme helikoptéru vynášející opakovaně zásoby na chatu a přenášející kameny z jednoho kopce na druhý pro stavební úpravy kolem septiku. Uf, vrtule nám naštěstí nic neodfoukla. Pod taktovkou Oliho probíhá inventura vybavení, poslední rozloučeni s Kathy (duše chaty) a sestup.
Lenka Kachlík – ZO 1-02 Tetín