„Vy Češi rádi kopete, měl bych pro vás úžasnou jeskyni“, řekl jednou Boaz Markétě. (Je zajímavé, že se spousta zahraničních kolegů domlouvá, že kopeme, protože nás to baví. To však není Boazův případ, ten jenom chtěl, abychom si někdy zakopali na opravdu nadějném místě.) „Je to ve vojenském pásmu“, pokračoval ještě, „takže neorganizuj moc velkou expedici. Vezmi spíš méně lidí, ale ty nejlepší.“ A tak jsme se s Pavlem a Tomášem ocitli na Hermonu.
Na Hermonu najdeme nejvyšší místo Izraele. Vrchol Mount Duvdevan leží ve výšce 2236 m n. m. Nejvyšší vrchol Hermonu ale leží v nadmořské výšce 2814 m n. m. v Sýrii. Syrský byl původně celý Hermon, ale Izrael dobyl jeho jižní část při Šestidenní válce v roce 1967. V roce 1974 ho sice na dva dny ztratil, ale díky masivní protiofenzívě se mu podařilo získat ho zpět. Je to mimo jiné jediné místo v Izraeli, kde se pravidelně vyskytuje sníh a je zde jediný izraelský lyžařský resort.
Ubytováváme se v nedalekém kempu Nimrod. Zapomeňte ovšem na všechny představy, které jste až dosud o kempech měli. Mírně svažitý terén pod vrcholem kopce, hrbolatý a hlinitý. Nahodile postavené jurty a tee-pee, před nimi na volném prostranství rozprostřená křesla a gauče, tady skoro neprší, a když už zmoknou, tak zase uschnou. Z vybavení tři veliké lednice postavené u plotu, ze dřeva stlučené toalety a sprchy. K tomu nepřetržitý vítr, který pouze mění svoji intenzitu. V noci vytí šakalů, a hlavně nechodit bosi, pozor na hady a štíry.
Jeskyně Arar je ponor v nadmořské výšce 1600 m. Vývěr leží o 1000 m níže, takže potenciál by tam byl. Izraelci tam před lety chvíli kopali a prokopali se do menší prostory s náznaky pokračování. Na jaře ale byla jeskyně zase zanesená. Jasně se tak ukázalo, že máme-li zde kopat, je nezbytné vybetonovat nové koryto, které odvede tajícího sníh mimo jeskyni. Většinu expedice jsme tak strávili betonováním, abychom ale byli přesní, během týdne se tu taky vystřídalo asi patnáct Izraelců.
Jedno dopoledne jsme si vyjeli na vrcholovou partii izraelské části Hermonu. Právě ze zdejších závrtů ve výšce cca 2000 m n. m. se objevila obarvená voda ve vývěru o 1400 m níže. Skýtá též pěkné výhledy na Izrael a Libanon a možnost prolézt si opuštěné vojenské pevnosti.
Vyjma Hermonu je zbytek Golan sopečného původu. Na oko je pěkná kaldera Ram, i když koupat se v ní moc nedá. Rybařit ano.
Kousek od Ramu dojedeme na vyhlídkové místo na Sýrii. Tanky na fotce jsou britské provenience a zůstali po té polízanici mezi Izraelem a Sýrií v roce 1974.
Abychom nahlédnout aspoň do nějaké jeskyně, vzali nás noví arabští přátelé do lávové Holubí jeskyně. Díra sice malá, ale zajímavá, plná mrtvých krav a hadů, živých holubů a šestihranných čedičových sloupů.
Jedno dopoledne věnujeme povrchovému průzkumu okolí jeskyně. Procházíme si jedno polje s cyklickým jezerem, potíme se v ukrutném vedru a nenacházíme nic, co by stálo za řeč.
Pokud někdo ví, kam za jeskyněmi, jsou to vždy pastevci. Jednoho navštěvujeme v úterý večer. Pohostil nás čajem a kávou, zahrál na píšťalu a možná i o těch jeskyních něco arabsky povyprávěl. Zlí jazykové naznačovaly, že je zde určitá fyzická podobnost mezi pastevecem a Tomášem.
Expedice pro mě končí už ve středu, ve čtvrtek musím do práce. Většinu středy trávím s kamarádem Nimrodem na pláži kdesi u Tel Avivu.
zapsal a nafotil: C.
