Na konci roku už jsme jen vyklusávali, ale i tak jsme zvládli:
Míša Tučný zpíval, že „ani sníh ani mráz na fešáky neplatí“. V prosinci nás nezastavily mráz, hromady holubího trusu ani vánice a metelice (fota Uzel, M. Majer a Cimbál).
Stará pranostika praví, že jaký listopad, takový březen. Uvidíme. Pro budoucí porovnání jsme v listopadu:
Dvakrát zakončení jeskyňářského dne, toliko jednou před Tetínskou propástkou, jednou na ostrově Sokotra (fota Cimbál a M. Novák).
Letos jsme společně se ZO ČSS 1-04 Zlatý kůň pořádali tradiční Setkání jeskyňářů. Na louce pod Zlatým koněm se od 10. do 12. října sešlo zhruba 120 jeskyňářů, kteří měli možnost navštívit lokality v okolí Koněprus a Velkolom Čertovy schody. V rámci večerních promítání jsme úspěšně pokřtili publikace „Jeskyně Martina v Českém krasu, padesát let výzkumů“ a „Krápníky mého života.“
Několik momentek ze Setkání od Přebrala je k vidění níže.
V říjnu jsme ve zkratce:
Zatímco nový vchod vedle jeskyně U Buku bude pravděpodobně pokračovat, jen je nutné ještě hodně kopat, pravděpodobnému druhému vchodu do Devítikorunové jeskyně nepomůže ani kopání (fota Cimbál).
V září jsme vyslali děti do školy a my sami jsme:
Úspěšné 6. září – zatímco úderná parta končí brigádu na základně, Bóža objevuje novou jeskyni na Mramorce (fota Uzel a Cimbál).