Na letošním 59. ročníků Petrbokova memoriálu jsme opět zanechali nesmazatelnou stopu, pohříchu spíše kvantitativní než kvalitativní. Ochuzeni o některé tradiční opory, ale doplněni o nadějné skoronováčky, povedlo se nám postavit skoro dvě družstva a mezi 28 účastníky jsme tvořili rovnou čtvrtinu závodníků.
Začněme družstvem Buřtů, původně koncipovaný jako družstvo matek se syny, ve kterém do pedálů šlápli Irena s Jirkou a Hanka s Michalem, který se bohužel nepomamil a stal se členem Geospleleos. Družstvo doplnil ještě jakýsi Petr z Chlumu a skončilo na pěkném pátém místem ze sedmi.
Ambice a očekávání vyvolávalo družstvo Tetínských tygrů v silném složení Cimbál, Bóža, Lucka a Jindřiška. Nakonec nikdo vyloženě nezklamal ani nezazářil. Bóža do poslední chvíle bojovala o prvenství mezi ženami i matkami, aby v poslední etapě nechala předjet Helčou a skončila v obou kategoriích druhá, celkově čtrnáctá, o tři místa před Luckou. Vyrovnané výkony podával i Cimbál, který se stále nemohl sžít se svým novým starým kolem, a Jindřiška, když dojeli společně téměř řídítko na řídítku na krásných 25. a 26. místech. Celkově se Tetínští tygři dostali v soutěži týmů do první desítky, když obsadili krásné sedmé místo.
Dobře my, dobře my a ještě jednou dobře my.
Necelý celý tetínských tým. Chybí pouze Bóža, která ani nestojí za objektivem, nýbrž někde pobíhá – Irena s Jirkou – Ukázka počasí, naštěstí pouze při dojezdu, jinak bylo lépe (fota 2x Martin, Cimbál)