(krátká vzpomínka na letošní vynášku od Lenky)

Ve dnech 8.-11.7. 2022 proběhla tradiční přípravná expedice jeskyňářských výzkumů na Loferu.

Začínáme klasicky ve čtvrtek večer usínáním na parkovišti Loferer Hochtal.

8.7.2022, pátek  – den první

Všichni  se scházíme o pár hodin později v pátek ráno v 9h v počtu 11ti členů výpravy.  (Lars, Bernd, Lilo, Tim S, Tim W, Oli, Lena, Julius, Marvin, Tonia, Standa, Joel a já). Původně nás mělo být víc, ale covid začal krátit počty účastníků již v průběhu týdne.

Oli velí, balíme vybavení, jídlo, lana, toaletní papír, karabiny a další nezbytné věci pro příští sestupy do hlubin.

Letošní plán je jasný dlouho dopředu, musíme odstrojit a vyklidit posledních cirka 400 m Kreuzhöhle (4.3km,  -782m).  Lilo a Tim 2 členové výpravy jsou již na hoře a odstrojují. V Kreuzhöhle se explodovalo 18 let. Tento víkend je poslední šance nahlédnout do její temnoty.

Jdeme 1000 m převýšení s 22-27kg na zádech převážně v mlze s vidinou, že po výstupu nás čeká ještě několika hodinová výprava k novému cíli bádání, k jeskyni, které se říká F20. Objevili ji kdysi Poláci, ale nedostali se dál jak do -300m a údajně má mnohem větší potenciál.

Po dosažení Schmidt-Zabierow-Hütte se posilníme oblíbenou polévkou se sýrovými knedlíčky a Radlerem a honem do terénu za F20, ať se stihneme vrátit za světla. Jako průzkumnická skupinka máme za úkol najít místo, kde by se daly skladovat věci pro zářijovou expedici na pokračování F20. Tonia, Standa a já skáčeme za „tátou kamzíkem“ Berndem po dosti příkrých a kostrbatých škrapových stráních, chvíli nám trvá než F20 nacházíme.

Pak se rozdělíme a každý pátrá po svém po vhodné jeskyni, úkrytu pro materiál. Bernd se vrací úspěšně, našel ideální skladovací místo. Úkol splněn, po pěti hodinách se vracíme na chatu k teplé večeři a pohodlnému spaní v noclehárně.

9.7.2022, sobota  – den druhý

Den má jasný cíl, Kreutzhöhle musíme vrátit přírodě, vyčistit ji. Někteří členové výpravy se necítí dobře, ale přesto se snažíme, co nám síly stačí. Jen někteří z nás se spouští dolů 93,5m jámou do tmy. Tim a Lilo jsou v hlubinách již druhý den, podařilo se jim přiblížit hromady věcí (uložených 2021) cca do -150 m.

Lars, Standa, Oli a Tonia sestupujeme a dole stavíme řetěz a posouváme věci ke vstupní propasti. Není nás moc, a tak každý bere 2-3 kitbagy nahoru. Někteří se vrací 2-3krát. Venku vše pokračuje, část skupiny odnáší výbavu ze severní stěny Westliches Reifhorn od vstupu do Kreuzhöhle dolů a přes údolí k chatě. Oli později psal, že se dění podobalo mravenčí stezce. Nakonec jsme vše vybalili, vytřídili, umyli a uklidili. 

Večer Oli vzpomíná u slavnostní sklenky vína na první okamžiky i roky v Kreuzhöhle. Nechybí ani tóny dojetí.

10.7.2022, neděle  – den třetí

Materiálu je najednou u chaty moc, aby nepřekážel část je třeba v neděli ukrýt. Bernd našel dobrou skrýš pár metrů od chaty. Dopoledne balíme věci a přenášíme do skrýše.

Odpoledne nás část výpravy opouští, necítí se dobře, a tak sestupují do Lofru. Pravda, počasí bylo také dost mlhavé a k odpočinku v horách nelákalo. Standa, Oli, Lilo a Tim zamířili k F20, aby uskladnili, co je třeba do ledové chýše, Berndova objevu. Letos bylo díky klimatické změně touto dobou nezvykle méně sněhu, tání odhalilo nové jeskynní potenciály, které dřív skrýval sníh. S Larsem, Berndem a Toniou obcházíme pukliny kolem chaty a nahlížíme do několika jeskyněk. Ač se asi dvakrát zdálo, že narážíme na něco delšího, ukázalo se, že delší než -7m nebyla ani jedna z nich.

 Ke konci dne se všichni potkáváme pár kroků pod chatou u „díry“, kterou si údajně Bernd, Marvin a Oli nechávají na důchod. Okolí chaty je neuvěřitelné místo, nedalo mi to a před večeří se vydávám na vlastní pěst zkoumat vápencové balvany, strže a přepady, odměnou je mi nahlédnutí do malé jeskyně, jakési „kapličky“ a dvou dalších, o kterých samozřejmě „starší“ jeskyňáři již dlouho ví.  Večer v 6-ti sdílíme zážitky a končíme mlsáním trhance (Kaiserschmarrn).

11.7.2022, pondělí – den čtvrtý

Ráno balíme a po snídani vyrážíme dolů, za auty, k domovům. Rozloučení s Kathy a jejím týmem. Odnášíme si odpad z Kreuzhöhle a zážitky. Je chladno, ale přesto po sestupu neopomeneme krátké zastavení v místních lázních a studenou koupel v potoce, která nohy po sestupu řádně prokrví.

Pár dnů po návratu domů se dovídáme, že 6 členů ze 13-ti onemocnělo covidem, i tak ničeho nelitujeme a těšíme se na příště.

Lenka Kachlík – ZO 1-02 Tetín