Na konci roku už jsme jen vyklusávali, ale i tak jsme zvládli:
Míša Tučný zpíval, že „ani sníh ani mráz na fešáky neplatí“. V prosinci nás nezastavily mráz, hromady holubího trusu ani vánice a metelice (fota Uzel, M. Majer a Cimbál).
Stará pranostika praví, že jaký listopad, takový březen. Uvidíme. Pro budoucí porovnání jsme v listopadu:
Dvakrát zakončení jeskyňářského dne, toliko jednou před Tetínskou propástkou, jednou na ostrově Sokotra (fota Cimbál a M. Novák).
Letos jsme společně se ZO ČSS 1-04 Zlatý kůň pořádali tradiční Setkání jeskyňářů. Na louce pod Zlatým koněm se od 10. do 12. října sešlo zhruba 120 jeskyňářů, kteří měli možnost navštívit lokality v okolí Koněprus a Velkolom Čertovy schody. V rámci večerních promítání jsme úspěšně pokřtili publikace „Jeskyně Martina v Českém krasu, padesát let výzkumů“ a „Krápníky mého života.“
Několik momentek ze Setkání od Přebrala je k vidění níže.
Druhou polovinu prázdnin jsme trávili:
Není to žádný zázrak, ale jsou prázdniny, že?
Kavčí lom se mění, Smrťák zůstává (foto Uzel) a teď již tradiční porcování sýra u Bernda (foto Uzel)
Ani prázdniny naši aktivitu nezastavily, i když trochu opadla. I tak jsme:
– byli čtyřikrát kopat na našich lokalitách
– čtyřikrát dokumentovali blízké i vzdálenější krasové a nekrasové lokality
– opravili jeden jeskynní uzávěr
-vyslali jednoho zástupce do Slovinska na expedici Kačna jama a jednoho zástupce na spelokongres do Brazílie
Léto si vyloženě říká o tom, vyrazit k vodě. Nezáleží na tom, jestli do Kačne jamy (foto L. Kachlík) nebo na Ameriky (foto M. Majer).