„Tebe zajímají ty sufózní jeskyně, už jsi viděl ten nový článek o nejdelší tillové jeskyni na světě?“ zeptali se mě jednou Martin Kašing s Honzou Lenartem, nechť žijí nám, nechť žijí nám, nechť žijí, žijí, žijí nám. A jelikož jsem ho neviděl, obětavě mi ho poskytli, dejž jim pánbůh dlouhý život. Tento článek (Discovery of the world longest known intra-till cave (Jura mountains, France): Age and formation processes) je také zdrojem většiny následujících informací.

Till je ledovcová usazenina a jeskyně se v něm vyskytují minimálně. Po celém světě jich bylo popsáno pouze několik a to kratších než 20 m. Na vině je hlavně nízká soudržnost tillu, takže pokud už začne nějaká jeskyně vznikat, rychle dochází ke kolapsu. Jako u dalších sufózních jeskyní, i jeskyně v tillu se nemusí dlouho projevovat na povrchu. Ostatně i jeskyně Hylarion o sobě dala vědět až v zimě 2018/19, kdy došlo na hranici lesa a pastviny k 6 m hlubokému propadu. Do té doby byl známý pouze nedaleký vývěr. Ale abychom nepředbíhali.

Jeskyně Hylarion dostala jméno podle stejnojmenného drumlinu. Drumlin je pahorek doutníkového tvaru, protažený ve směru pohybu ledovce. Hylarion drumlin je dlouhý 1300 m a široký 300 m a vznikl během wormského glaciálu (tedy mezi 110 tis. lety až 10 tis. lety př. n. l.). Jelikož je Jura vápencové pohoří, také ledovcové usazeniny jsou tvořeny různě velkými zrny vápence počínaje těmi v řádu desetin mikrometru.

Při hrubém pročítání článku mě zaujalo, že jeskyně leží v pohoří Jura asi 2,5 km sv. od vesnice Saint Laurent en Grandvaux, tedy slabých 9 hod. jízdy z Prahy, z Tetína dokonce ještě o půlhodinu méně. To je docela příjemná dojezdová vzdálenost, a tak jednoho parného pátečního odpoledne ještě s Markétou vyjíždíme.

Orientujeme se pomocí souřadnic uvedených v článku, ale ocitáme se na vrcholu drumlinu. Souřadnice neudávají vchod do jeskyně, ale oblast jako takovou. Naštěstí máme dost dalších vodítek. Nadmořskou výšku vchodu, směr jeskyně, fotky vchodu a okolí. Stačí přeskočit několik ohradníků, prokličkovat mezi kravami, obkroužit remízky a jsme na místě. Procházka příjemná, ale pro případné následovníky připojuji zaměřené souřadnice vchodu 46,594530 N, 5,977539 E (shodou okolností téměř totožné se souřadnicemi uvedenými v článku jako souřadnice jeskyně o několik odstavců dále, to je tak, když nečte pořádně).

Propad je úctyhodný, chodba z něj vedoucí do nitra už méně. Při plazení po ostrých úlomcích vápence člověka napadne, že si tu nejdelší tillovou jeskyni na světě představoval větší. A bylo hůř, to když se po pár metrech přidal příjemně bublající potůček zatékající za límec a do ouška, jak se člověk snažil na výdech zdolávat jeden pod žebra dloubající kamínek za druhým. Naštěstí se strop brzy zvedá a jsme nakonec odměněni pohodlně průchozím profilem. Po necelých 100 m se chodba rozdvojuje na Jižní chodbu a Severní chodbu. Jižní chodba nabývá stejný charakter jako pasáž za vchodem. Jedná se o mladší z obou chodeb, nižší, užší, stále protékanou aktivním tokem, proti Severní chodbě kratší. Což je dost argumentů pro to, abychom ji vynechali a vydali se rovnou do Severní chodby.

Ta je starší, pouze s občasným tokem vázaným na vydatné srážky. Till má sice více než 90 % karbonátové složky, ale na tvorbě jeskyně se podílel spíše odnos sedimentů než jejich rozpouštění. Jedná se tedy o sufózní jeskyni, a to místy velmi stabilní. Chodby mají místy krásně pravidelný klenbový profil, místy se vyskytuje krápníková výzdoba datovaná minimálně do období 2,5 tis. let před současnost. Sufózní jeskyně se anglicky označují jako piping caves, přičemž malé, neprůlezné, iniciační chodby se označují jako mini-pipe, a jeskynní chodby jako mega-pipe. První náznaky jeskyně, ještě jako mini-pipe chodby, mohly vznikat už během ledové doby. Severní chodba v sobě kombinuje jak staré relativně stabilní části, tak i časté opady ze stropů, čerstvé, ještě neodplavené. V geologicky krátké době se tak pravděpodobně dočkáme dalších propadů a nových vchodů. Z hlavního tahu Severní chodby také vybíhá velké množství různě velkých kanálků a chodbiček. Samotná Severní chodba se na konci rozdvojuje a končí závalem. Následuje cesta zpět, jen s tím rozdílem, že voda nezatéká za límec, ale do nohavic.

A na závěr to nejdůležitější. Pokud je Hylarion nejdelší jeskyně v tillu na světě, jak ve vlastně dlouhá, že? Vězte tedy, že 620 m.