Jarní Slovinsko 2022

Po dvou a půl letech bylo konečně možné vyrazit do Slovinska, čehož ve dnech 2.-10.4. využila úderná osma ve složení Cimbál, Ivan, Smrťák a Jirka z Tetína, Bóža z Broumova, Martin a Robert z Vratíkova a Martin z Aragonitu. Jak vidno, po mnoha letech měli Tetíňáci opět poloviční většinu.

V rámci expedice se podařilo dokončit povrchový průzkum listu Komen 12, zdokumentovat 44 vojenských kaveren, dvě bezvýznamné jeskyňky, a hlavně dvě propasti s parametry na zápis do katastru jam.

Ve čtvrtek se Jirkovi podařilo objevit 7 m hlubokou propast nastřelenou kavernou. Celková délka přirozených prostor přesáhla 11 m. Šťastný objevitel nazval jeskyni Medené brezno, což nemá žádnou spojitost s mědí, ale s medem, anžto má obchod s medovinami a jednu z nich hned na oslavu otevřel a tuto reklamu mu neděláme zdarma, ale za to, že pro nás uspořádal ochutnávku medovin.

Ještě větší objev se podařil hned v neděli Cimbálovi s Bóžou v podobě 35 m hluboké propasti, které hrdě propůjčili jméno Tetínské brezno, dobře my.

Naopak žádný objev se nepodařil Moravákům při kopání v Madžarskim breznu, kterýžto název nevymysleli oni, ale už před tím Slovinci na počest toho, že tam měli Jugoslávci v roce 1957 postřílet a ukrýt maďarské narušitele hranic. Člověk nemůže mít vše hned, že, takže tam se objevy plánují na podzemní expedici.

Fota: Ivan, Bóža

Konference Český neKras 2022

Jak ji viděl Martin:

Tak jak mnoho věcí vzniká neplánovaně a trochu i náhodou, tak tomu bylo i se setkáním jeskyňářů v Českém krasu na téma nekrasových jeskyní, které se uskutečnilo 12. března v salonku kulturního domu na Tetíně. Myšlenka se zrodila po naší návštěvě na chalupě u Netopejra (Jan Moravec) na Broumovsku na podzim minulého roku. Honza nám večer promítal svoje fotografie z okolních jeskyní a skal.  Přišlo mi jako dobrý nápad uspořádat podobné promítání i pro kolegy z naší i sousedních ZO v Českém krasu. „… a když už bychom se sešli a měli k dispozici prostor a projektor, tak by nebylo špatné se také podívat i na to co tetíňáci mají zajímavého nekrasového v okolí“, uvažoval jsem. A pak jsem si vzpomněl na nedávné letní setkání s Jirkou Adamovičem na Kokořínsku a také na naši členku Kawi (Iva Pohunková) a její práce o skalních obydlích v pískovcových oblastech. No a také na Lenyho (Jan Lenart), který se v Českém krasu nedávno zastavil na víkend. Tím byl program s pěti přednáškami hotov. Netrpělivě jsme vyhlíželi nejbližší vhodný termín, kdy bude možné se společně setkat. Původně zamýšlený podzimní termín (2021) překazila další vlna covidu a tak se akce uskutečnila až letos na jaře.

Program tohoto mini-symposia byl následující:

  • Nekrasové jeskyně Českého krasu, Křivoklátska, PřP Džbán – Martin Majer, Michal Hejna, ZO 1-02 Tetín, Jakub Bohátka, ZO 1-04 Zlatý Kůň
  • Skalní města Broumovska – Jan Netopejr Moravec, Božena Tygřík Vrabcová, ZO 5-03 Broumov
  • Život skalních obydlí v českých pískovcích – Iva Kawi Pohunková, Jan Přebral Pohunek, ZO 1-02 Tetín
  • Geologické zajímavosti Vlhoště – Jiří Adamovič, Geologický ústav AVČR
  • Rozsedlinové jeskyně Beskyd – Jan Lenart, ZO 7-01 Orcus

Ale nebylo to vše, co téměř 50 návštěvníků mohlo spatřit. Svou prezentaci věnovanou vrstevním jeskyním nám poslal také Jan Mertlík, přezdívaný Had (ZO 4-01 Liberec). Jeho prezentaci přednesl účastníkům Honza Moravec, řečený Netopejr. Tak se tedy stalo, že Hadovu prezentaci promítal Netopejr. Taková „mezidruhová“ spolupráce je možná snad jedině v podzemí a mezi jeskyňáři. J

Z ohlasů které se ke mně dostali, to vypadá, že jsme si na Tetíně zadělali na novou, možná tradiční akci. Tato akce se ale nezopakuje bez zajímavých přednášek a příspěvků a bez všech pozorných a nadšených posluchačů. Tak si držme palce a snad za rok na Tetíně na viděnou v Českém kasu.

Poděkování za pomoc a spolupráci obzvláště patří:

Všem kdo přišli, zvláště přednášejícím, Tetínské hospodě (Plotici) za prostor, Karlu Kódlovi Ryšánkovi za ozvučení, Bóže Vrabcové za pozvánku, Netopejrovi za projekční techniku, Smrťákovi za vyhřátou základnu kde nakonec nikdo nespal. Mojí ženě za trpělivou podporu mých nápadů.

Fota: Markéta Jakovenko